inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

INEKAFE - Kofeinový retro(zhovor)
Publikoval: JO - Pondělí, 23.05. 2005 - 15:18:25
Rubrika: Rozhovory & Profily

Text: Daniel Folprecht
Foto: Petr Tibitanzl

Je tomu právě deset let, kdy se v Bratislavě počalo vařit INÉ KAFE. Od té doby jeho chuť mnohonásobně zesílila, vítr zavál libou vůni i do Čech a tovar pozměnil název na INEKAFE. Přejdeme-li z gastronomické terminologie k hudební, přinesla inkriminovaná doba neopunkové kapele šest řadových alb, nespočet koncertů a popularitu, která jí mimo jiné dovolila výrazně bodovat i ve slovenském Zlatém sláviku. Zhusta vystupující Inekafe se letos v dubnu odmlčelo a v rámci jubilea dočasně vrátilo historii na začátek. Šestipoložkové Retro Tour pod starou firmou Iné kafe, v dávném obsazení a s repertoárem zahrnujícím první dvě alba, poskytlo mladšímu publiku možnost seznámení s kořeny, pamětníkům zas milou vzpomínku. Komu to nestačilo nebo absentoval, nechť přijme následující slova z úst původního (Cibi) i stávajícího (Vratko) frontmana.

Co vás přivedlo k uskutečnění vzpomínkového turné v sestavě Cibi, Vratko, Wayo a Dodo?
Vratko:
My jsme se koncem minulého a začátkem tohohle roku různě setkávali kvůli přípravám DVD k výročí deseti let kapely, na němž bude kromě všech klipů i home video ze soukromých archivů, a vždycky jsme skončili u piva nebo na mejdanu. Letos v lednu jsme byli společně na koncertu, kde hrály různé spřátelené kapely. Vládla dobrá nálada, a jakmile skončila poslední z nich, řekli jsme si: "Zkusme si v téhle sestavě zase zahrát." Poprosili jsme ty kluky, jestli si můžeme půjčit nástroje, a zkusili písničky Zrkadlo a 090x. Pak jsme se domluvili, že se pokusíme sejít někdy zastřízliva a promluvit si o tom co a jak. Tak se i stalo a usoudili jsme, že u příležitosti deseti let Iného kafe by možná bylo příjemné i našim příznivcům vidět starou sestavu, která kdysi fungovala dva roky. Samozřejmě šlo i o to, abychom si zase spolu zahráli.
Proč se oslavy točí právě okolo téhle sestavy a proč nebyli přizváni všichni, kdo za daných deset let kapelou prošli?
Vratko:
Koncem roku 1995, když jsme ještě neměli ani demo, byla tohle první zásadní sestava, která byla schopná sestavit program, koncertovat a tak dále. V tomhle obsazení vyšlo první album, druhé ve trojici bez Cibiho a potom nastala jiná éra Iného kafe.
Co na to současní spoluhráči?
Vratko:
Celkem tu situaci chápou, všichni vědí, že jde jen o chuť ukázat na chvíli kapelu retrospektivně. Všichni jsou v pohodě a akceptují to. Plus minus hrají dál a stávající baskytarista Inekafe Forus je v Londýně, takže kapela stojí. Vlastně se všechno elegantně sešlo.

Cibi, kudy vedla po odchodu z Iného kafe tvá hudební cesta?
Cibi:
Jak řekl Vraťo, v téhle sestavě jsme působili dva roky, konkrétně 1997 a 1998. Potom jsem odešel, kluci beze mě ještě natočili album Čumil. V roce 2000 jsme se s Wayem a Dodem sešli v Plus minus. S nimi jsem já nahrál desku nazvanou 133, ale i odtud jsem pak odešel, protože ostatní kluci se stěhovali do Prahy. Já měl práci v Bratislavě, což by se nedalo stíhat, takže se dá říct, že jsem vlastně úplně odešel z hudebního světa.
Vratko: Okřídleně řečeno – z aktivního hudebního světa přešel do pasivního hudebního světa.
Cibi: Nebo ještě líp – z aktivního hudebního světa jsem přešel do aktivního pracovního světa. Zatím nic nechystám ani sólově, ani s žádnou kapelou. Teprve po šesti koncertech Iné kafe Retro Tour se uvidí, jak se budu cítit a co budu dělat dál. Každopádně bych se chtěl účastnit hudebních aktivit, ale s kým, kdy a co by to mělo být, nevím ještě ani já sám.
Repertoár Retro Tour jste oživili novou skladbou Bublina. Jak s ní dál naložíte?
Cibi:
Uvidíme. Prostě jsme si řekli "Udělejme novou písničku", tak jsem druhý den napsal text a muziku. Bublina je jen pracovní název, ani další prezentaci či použití téhle skladby zatím vůbec nemáme dořešené. Dokončili jsme ji v podstatě den před zahájením šňůry. Byla udělaná vysloveně pro těchhle šest koncertů a uvidíme, jestli s ní vůbec budeme něco dělat dál. Zatím fakt sami nevíme.
Vratko: Byla by škoda ji zahodit, ale podle mne by měla zůstat téhle sestavě.
Cibi: My to vlastně řešíme až přímo teď během rozhovoru s tebou.
Ukročme tedy stranou. Co vás před dvěma lety přimělo ke změně názvu z Iné kafe na Inekafe?
Vratko:
To je v podstatě věc, která by se ani nemusela řešit. Stále jsme to my, jen jsme si řekli, že když album Bez udania dôvodu zní trochu jinak, ten nový název k tomu víc sedí. Není třeba za tím hledat nějakou alchymii, prostě je to tak a hotovo. Teď – s výjimkou Retro Tour – jsme Inekafe.
Patříte ke koncertně hodně aktivním kapelám, třeba turné k albu Bez udania dôvodu čítalo původně čtyřicet koncertů během dvou měsíců. Je tak časté vystupování ještě o zábavě, nebo už jde o povinnost?
Vratko:
Vždy je to o zábavě, protože kdyby nebylo, můžeme dělat cokoliv jiného. Ale právě proto, aby šlo o zábavu a její vyvážení se zdravotním stavem apod., tu utopii, kterou tehdy naplánoval náš manažer, když nachystal tolik koncertů za sebou, jsme asi po polovině turné roztrousili, abychom se vždy stačili dát dohromady. Nechtěli jsme, aby se z koncertů stala povinnost, my přijeli do nějakého města, odehráli i s nemocnými hlasivkami či se zápalem plic a hned jeli dál. Všechna města však náš koncert dostala a byla to pohodička.
Pozoruješ odlišnost reakcí publika v jednotlivých regionech?
Vratko:
Na to nerad odpovídám, protože se někdo může urazit, když si to přečte. Ale například v Čechách se hraní soustřeďuje více v klubech, zatímco Morava je – samozřejmě s výjimkou Ostravy, Brna a větších měst – spíš o zábavách. Tím však nechci říct, že by něco bylo lepší, nebo horší. Ale mám-li být konkrétní, tak třeba v Liberci jsme hráli třikrát a i s jinými kapelami jsme se shodli, že je to divácky nejslabší město, vždycky tam přišlo méně lidí než byl průměr turné. Takže tam asi už příště nepojedeme. Ovšem o pár kilometrů vedle to zase bylo fajn.

V Čechách se příliš neví o vašich úspěších ve slovenském Zlatém slávikovi…
Vratko:
To bylo v letech 1999 a 2000. Byli jsme myslím zvoleni jako ´Objev roku´ a pak třetí absolutně mezi skupinami. Bylo to fajn, šlo o takový barometr toho, co lidé tehdy chtěli, a my byli první rocková kapela na Slovensku, která prorazila mezi ´popinou´ a vykopla dveře jiným. Dnes v našich stopách kráčejí třeba Horkýže Slíže a je jen jejich věc, jestli budou dobývat hitparády, nebo jednoho dne nahrají album, o kterém si řeknou, že je úplně jedno, jak skončí v žebříčcích. Přesně tak dopadla naše poslední deska – v hitparádách neuspěla, ty už opět patří popu. Nám je to ale úplně jedno. Sice se neprodává jako předchozí, ale na druhou stranu je to pro nás obrovská úleva, protože jsme se zbavili velkého tlaku a jsme v pohodě.
Ve vašich řadách se vystřídalo poměrně hodně muzikantů. Co pro tebe znamená bývalý spoluhráč?
Vratko:
Ani s jedním nemám nepřátelský vztah, dokonce všem upřímně držím palce. Odchody měly vždy své důvody. Jak bylo již zmíněno, část první sestavy založila vlastní skupinu Plus minus. Nebo bývalý kytarista Tibor byl profesionální kadeřník, působil ve Schwarzkopf Profesional Team. Hrál s námi, byl řádným členem, ale nebyl studiový hráč, nahrávání mu nešlo, většinu kytar jsem musel nahrávat já. Časem dal přednost profesi, v níž se mu perfektně daří, a dnes je jedním z nejlepších kadeřníků na Slovensku. A bubeník Dano odešel kvůli práci na Mallorce, protože Inekafe nás v podstatě neuživí. Nakonec se ale na Mallorku nedostal, takže pracuje v Carrefouru. On je asi jediný z bývalých spoluhráčů, jehož odchodu trochu nerozumím. Ovšem přišel zase Jano, který je úplně super. Chtěli jsme ho už před čtyřmi roky, ale tehdy ještě neuměl tak dobře hrát, takže naše řady posílil až na druhý pokus. Všechny změny byly k lepšímu.
Skutečně vás kapela neuživí ani při častém koncertování?
Vratko:
Přežili bychom, ale když je člověku přes třicet let, uvažuje, že jednou bude mít rodinu a bylo by dobré sehnat vlastní byt – a na to můžeme z výdělku téhle kapely rovnou zapomenout. Hudba je na průměrné vyžití, stejně jako kdybychom pracovali v kanceláři, ale každý z nás se zabývá ještě dalšími činnostmi, aby si přilepšil.
Co je tedy největší odměnou za vaše hudební aktivity?
Vratko:
Fakt, že někdo přijde na náš koncert a po něm si chce s námi o těch písničkách popovídat, řekne svůj názor na album… To je největší satisfakce. Samozřejmě když je zaplněný klub, je to lepší, než kdyby tam nikdo nebyl.

Již jsme zmínili, že na Slovensku jste zatím dosáhli mnohem větší popularity než v Čechách. Jaké pocity převažují po překročení hranic s nabytím větší anonymity?
Vratko:
Když jsme začínali hrát po garážích, strašně jsme chtěli všem dokázat, že takováhle muzika si může najít místo i v médiích. Toho jsme posléze dosáhli a možná i nechtěně jsme se stali slavnějšími, než by podobně zaměřené kapele patřilo. Jak jsi přesně řekl, na Slovensku jsme ztratili jakoukoliv anonymitu. Dnes když jdu po městě, většina mladých lidí mě pozná, což může být příjemné, ale taky nemusí. Člověk na to nemá vždy náladu. Dokázali jsme, co jsme kdysi dokázat chtěli, ale dnes už bych to viděl trochu jinak.
Jak bude pokračovat desátá sezona v existenci skupiny Inekafe?
Vratko:
Chystáme album Best Of, které bude hodně pestré, bude obsahovat DVD část s klipy i audio část s různými ´pikoškami´, předělanými písničkami... V létě budeme absolvovat už v současné sestavě fůru festivalů. Na podzim nebo v zimě se pak každopádně uskuteční turné k vydání výběrovky, kterým vlastně dotáhneme oslavy desátého výročí do finále. Co bude příští rok, zatím nevím, možná natočíme něco nového, možná ne. Kapela funguje deset let a víceméně ji nechceme tlačit silou přes média. Proto například odmítáme jít do televizního pořadu Eso, protože jej sledují lidé, kteří si potřebují najít své vzory bez ohledu na to, o jakou muziku jde. Pak se najednou stane, že nám na koncerty začnou chodit děcka, která s naší muzikou nemají nic společného. Proto jsme i tou změnou názvu na Inekafe a směřováním muziky chtěli dát najevo, že už máme leccos za sebou, obdrželi jsme Platinové desky, Zlaté desky, zažili úspěch, bylo to dobré, ale zároveň nic moc. Osobně už věci nevidím jako ve dvaceti, kdy jsem si potřeboval něco dokazovat. Dnes jsem spokojený, když máme plné kluby a lidé se baví, čímž jsou ty koncerty kvalitnější. Víc si vážím příznivců, kteří si sami najdou náš koncert nebo album. To je cesta do budoucnosti na Slovensku i v Čechách, po níž bychom chtěli jít.


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Rozhovory & Profily:
INEKAFE - Kofeinový retro(zhovor)

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.06 sekund