inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Nahum – Pocit blížícího se konce
Publikoval: JO - Pátek, 11.05. 2012 - 23:01:47
Rubrika: Rozhovory & Profily

Text: Jiří Olszar
Foto: archiv skupiny, Jiří Olszar

Ostravská formace NAHUM před nedávnem potěšila příznivce thrash/death metalu vydáním svého debutu The Gates Are Open. Jak je ovšem vidět, prvorozené 'dítko' zaujalo i odbornou kritiku, což se u debutového alba, navíc vydaného tuzemskou kapelou, příliš často nestává. Na tento úspěch jsou samozřejmě náležitě pyšní, především z toho důvodu, že si konečně mohli uvědomit, že to, co dělají, má opravdu smysl. Takže fanoušci se možná v blízké budoucnosti dočkají mnohem větší aktivity, než tomu bylo doposud. Dvojice zakladatelů TOMÁŠ (kytara) a PAVEL (zpěv) v následujících řádcích prozradila nejen pár zajímavých věci kolem samotné skupiny i nového alba, ale jako správní proroci (Nahum = starověký prorok) nahlédli i do budoucnosti, a to nejen vlastní.

Přestože Nahum existuje nějakých osm let, patrně ne všem metalovým fanouškům bude toto jméno povědomé. Zkuste tedy trošku představit vaši skupinu.
Tomáš: Kapela vznikla v roce 2004, ale různé okolnosti zapříčinily, že jsme většinu z této doby moc nefungovali, přestože tenkrát proběhlo několik koncertů. Kapela se více rozjela teprve s příchodem Hanise (basa) a Michala (bicí) – a tak až od konce roku 2010 konečně pořádně fungujeme.
Pavel: Jsme různí lidé s různými názory i různými hudebními vzory, ale každý má své místo. Společně se věnujeme u nás úplně ne tak běžnému pojetí death/thrashe, vycházejícího z klasických kořenů těchto stylů. Toto bylo pro nás specifické od počátku.

Původní název kapely Unhuman jste v roce 2005 poněkud pozměnili. Údajně tomu bylo kvůli konfrontaci s kanadskou formací stejného jména. Mám tomu rozumět tak, že se vám osobně ozvali?
Tomáš: Ozvali jsme se jim my. (smích) Název se nám líbil a přirostli jsme k němu. Nejde o běžné slovo, dá se říct, že jsme si je pro sebe vytvořili a mysleli si, že jsme naprosto originální. Pak nás ale kdosi upozornil na dvojníky ze zámoří. Z jejich tehdejších stránek nebylo patrné, jestli je kapela aktivní a kdy vůbec vznikla, tak jsme jim napsali, abychom si situaci vyjasnili. Název jsme nakonec změnili my.

Dnešní název se může zdát jako slovní přesmyčka toho původního. Sečtělí čtenáři ale vědí, že slovo Nahum skutečně existuje. Můžete tedy vysvětlit, co přesně znamená?
Tomáš: Chtěli jsme tu původní zvukomalebnost zachovat. Když někdo přišel s tímto názvem, líbila se nám jednak ona návaznost na název původní a jednak význam toho slova, přesněji řečeno jména; jde o starověkého proroka, oznamujícího pomstu a apokalypsu. Prameny uvádějí překlad jeho jména jako ‘potěšit pomstou‘ nebo ‘satisfakce‘.
Pavel: V té době jsme nad tím úplně detailně nepřemýšleli. Chtěli jsme něco neotřelého a myslím, že se to povedlo.

Má to i nějakou konkrétní souvislost s vaší hudbou či texty?
Tomáš: Osobně největší souvislost vidím ve dvou písních: The Vision Of Apocalypse pro její apokalyptickou tematiku obecně a pak samozřejmě v Nahum (We’ll Crush Our Enemies), která přímo na význam našeho názvu odkazuje slovy, jako např.: „Jestliže jsi beznadějný případ, pak nastal tvůj čas povstat...“
Pavel: Náznak dosažení určité satisfakce je i ve Worldwide Screaming či Get Stars Back. Většina textů je totiž o konfrontaci utlačovatel versus oběť, to také můžeš silně cítit i v Room 101. Kulisu tomu všemu dodává téma apokalypsy či pocit blížícího se konce.

Tím se vlastně dostáváme k zásadnímu bodu vaší kariéry, kterým je letos v březnu vydaný debut The Gates Are Open. Jak těžké bylo jeho početí a porod?
Tomáš: To je kapitola sama pro sebe. Sice už od léta 2011 Pavel pořád mluvil o tom, že ‘je potřeba něco nahrát‘, ale reálné obrysy to dostalo teprve až dva týdny před studiem, kde se nám podařilo domluvit termín. Potřebovali jsme už nahrávku, ale téměř do poslední chvíle jsme neměli jasno, jestli to bude EP, nebo lepší demo; vůbec jsme nevěděli, co od sebe můžeme čekat, co se nám za smluvený čas podaří nahrát. Chtěli jsme prostě zaznamenat pár našich songů. Do studia jsme tak vpadli bez větší přípravy, samotná práce však začala podivuhodně odsýpat. Početí tedy bylo dost jednoduché a vcelku spontánní. Porod už trochu nastal v momentě samotného vydávání. Měli jsme desku, ale jelikož jsme překvapili a předběhli i sami sebe, začali jsme teprve řešit, jak udělat obal, kde to vylisovat, jak to vlastně distribuovat atd. To bylo mnohem náročnější a zabralo to mnohem víc času.
Pavel: Dalo poměrně hodně námahy všechny v kapele přesvědčit o tom, že už je správný čas jít do studia; pro mne to tedy tak úplně jednoduché nebylo. Nechtěl jsem však dopustit, aby skvělé songy nebyly důstojným způsobem zaznamenány. Jako frontman se snáze můžu zaposlouchat do celku a s tímto odstupem jsem prostě věděl, že doba už uzrála a že nás to posune dále. Musely se dát do kupy nějaké peníze – a to byl asi největší problém. Mnozí z nás máme rodiny, takže jejich podpora byla důležitá, byl to zásah do rodinných financí... Nahrávání jako takové bylo ale už skvělé.

První věc, která při poslechu zaujme, je především velmi dobrý zvuk. Vy jste z Ostravy a ze stejného města je vlastně i zvukový mistr Mroš. To určitě ale nebyl hlavní důvod, proč jste si vybrali právě jeho.
Tomáš: Mroš nám byl doporučen Veronicou z Up!Great, kteří jsou u něj ve studiu jako doma. Veronica je jednak výborná zpěvačka, což je na nahrávce slyšet, ale také velké ‘hudební ucho‘; na její tip se dá spolehnout. Doporučení i vzdálenost byly pro nás určující a ukázalo se, že to byla vynikající volba v mnoha směrech.
Pavel: Mroš má letité zkušenosti, a je to znát. Navíc jeho studio v Ostravě na nás udělalo dojem, cítili jsme se tam dobře.

Ptát se na vaši spokojenost s výsledkem je patrně bezpředmětné.
Tomáš: Nejenom co se týče výsledku, ale celého nahrávání. Jednoznačně, dopadlo to nad naše očekávání! Nahrávání jsme si užili a Mroš odvedl skvělou obětavou práci. Na sebe jsme ale přísnější, je několik věcí, o kterých víme, že bychom je mohli udělat lépe. Přesto si za výsledkem plně stojíme, předčil naše nejlepší sny. My jsme vlastně šli nahrát demo, ale to, co z toho vzniklo, je splněný sen.
Pavel: Nicméně nás to také hodně zavazuje. Na desce vše krásně vylezlo, nástroje jsou čitelné, je to prostě perfektně slyšet. Uvědomujeme si, že není možné na koncertech dosáhnout takového zvuku a některý posluchač tím může být zklamán. Na druhou stranu naživo zníme mnohem syrověji, neotesaněji a drsněji, což k nám patří!

Díky krásné čitelnosti nahrávky vyniknou nejen všechny nástroje, ale i vokál. Ten je i přes svou brutalitu velice srozumitelný. Zpěvák Pavel strávil nějaký čas v zahraničí. Nebylo to náhodou v anglicky mluvící zemi, vzhledem k jeho srozumitelnému projevu?
Pavel: Byl jsem nějaký čas v Londýně, ale rozhodně se nepovažuji za ‘spíkra‘. Samozřejmě se snažím, aby vše znělo, jak má. Nicméně vše je dle mě dáno tím, že dávám důraz na slova a jejich rytmiku. Proto to tak ve finále vylezlo.
Tomáš: Také to přičítám spíše Pavlovu specifickému způsobu frázování, kdy nikam nespěchá, ale každé slovo nechá vyniknout v celé jeho údernosti.

Deska sklízí velice dobré ohlasy nejen u fanoušků, ale i u kritiky. Překvapilo vás to?
Tomáš: Dá se říct že ano. Neměli jsme ambici udělat ‘tu nejlepší‘ nebo ‘dobře přijatou‘ desku, vůbec jsme na toto nemysleli. Chtěli jsme jen nahrát pár písní, které jsme měli. A shodou okolností to dopadlo takto dobře. Spíše ale než překvapení převládá radost, radost z toho, že to nebyl marný čas (i peníze). Vidíš, že jsi vytvořil nějakou hodnotu, kterou bylo obohaceno mnoho lidí. Své emoce můžeš sdílet s dalšími, kteří jim rozumí. Toto je pro nás nové a je to i motorem, který nás žene se tomu věnovat ještě trochu více... Nabídnout to co nejširšímu okruhu lidí a naživo si to užít...

Hned po vydání jste nabídli celé album k volnému stažení. Šlo vám hlavně o to, abyste dostali vaši muziku do širšího povědomí, nebo jste jen chtěli, aby si fanoušci nekupovali zajíce v pytli?
Tomáš: Oboje. Dnešní technologie umožňují si album sluchově ‘ohmatat‘ dřív, než se ke koupi rozhodneš. Sám jsem se v minulosti několikrát spálil, když tehdy nebyla možnost vybrat si jinak než na základě proma, katalogů, recenzí... Myslím, že je to férové. Když kupuješ auto, taky si jej můžeš nejdřív projet. Pak jsme samozřejmě také chtěli dostat muziku co nejvíc mezi lidi. Je to nejlepší způsob jak o sobě dát vědět. Poslechne si to nepoměrně víc lidí, než kteří by si to koupili. A muzika je od toho, aby se poslouchala. Uvědomujeme si, že je to tenká hranice k tomu se stát spotřebním zbožím a mnozí ten přístup k hudbě dnes bohužel mají. Ale to změníš dle mého spíše tím, že budeš dělat kvalitní hudbu, než že se budeš tvářit jak tajemný hrad v Karpatech a nepustíš ani notu. Nakonec ti, které patřičně zaujmeš, tě některým ze způsobů stejně podpoří. Svým způsobem to může být výhodnější než podepsat špatnou smlouvu...
Pavel: Pro mě osobně je nejdůležitější dostat muziku mezi lidi. Těší mě, že je o to zájem a třeba někdo na druhé straně planety to sjíždí. Ať se hudba šíří!

Chystáte k některému novému songu i videoklip?
Pavel: Rádi bychom a určitě o tom uvažujeme. Zatím máme ale plné ruce práce s promem. Přemýšlíme nad možnostmi, konceptem, způsobem jak to udělat co nejlevněji a přitom důstojně, aby z toho lidi něco měli. Peníze na to teď rozhodně nemáme. Jako vždy požadujeme určitou kvalitu, což může chvíli trvat.

Jak hodláte novou desku dále propagovat? Budete například častěji koncertovat?
Tomáš: První věc, co jsme udělali, bylo obeslání všech možných domácích zinů a velké části festivalů. Chystáme se ještě oslovit zahraničí, dlouhý seznam kontaktů však teprve vzniká. Koncertní příležitosti intenzivně hledáme, hrozně se těšíme na živé hraní! Na klubové scéně jsou prozatím jisté koncerty v Ostravě 7. 5., v Liberci 9. 6. a v Praze 24. 8. Další se v současné době domlouvají, rozhodně jich ještě pár přibude. Po letním paběrkování plánujeme na podzim rozhodně víc koncertů, které by měly desku podpořit.

Jsou již v plánu nějaké open air festivaly, kde vás přece jen může vidět širší okruh posluchačů?
Tomáš: Toto léto toho moc není, v době příprav festivalů jsme měli plno starostí s vydáním desky. Hned po jejím vydání jsme obeslali větší část zdejších festivalů, ale line-upy byly již plně obsazeny. Nakonec jsme se přes soutěž prodrali na Barrocko Open Air Fest ve Vendryni, kde se zúčastníme jejího finále, a severočeský Fryyfest máme domluvený už delší dobu. Příští rok by to mohlo být lepší...

A co takhle zahraničí? Loni jste v Ostravě pořadatelsky zajišťovali vystoupení amerických Theocracy. Nepozvali vás třeba na oplátku za velkou louži?
Pavel: My jsme se pouze spolupodíleli na organizaci jejich vystoupení v Ostravě, celé jejich tour jinak šlo mimo nás. Proto nepředpokládám, že by nás do zámoří na nějakou výměnu pozvali. Jinak ale máme i nějaké další kontakty, takže věříme, že se v zahraničí časem určitě objevíme!

Připravujete podobnou akci i letos?
Tomáš: Našemu manažerovi se ozvala jedna zahraniční kapela, která by tu chtěla hrát. Je to zatím v jednání, domlouvají se podrobnosti. Až to bude jisté, určitě o tom dáme vědět, mohlo by to být opět chutné sousto, ale tentokrát spíše pro thrashers...

The Gates Are Open je hodně čerstvá záležitost, takže v kapele vládne určitě euforická nálada. Díváte se ale již alespoň lehce do budoucnosti? Jako správní proroci byste v tom mohli mít docela jasno.
Tomáš: Díváme se dopředu. Teď už ano, v tom nás vydání alba změnilo. Nikdy jsme neměli nějaké vznosné plány, ale s vydáním desky se nám otevřely nové možnosti a přišla také zodpovědnost ji důkladně zpropagovat. Pozitivní reakce nás nabíjejí. Neustále přemýšlíme, jak naši hudbu dostat k co nejvíce lidem, a intenzivně na tom pracujeme. Myšlenky se stáčejí dokonce i k další nahrávce. Díváme se tedy daleko. Ale ohledně našeho případného ‘proražení‘ na scéně si ‘prorokovat‘ netroufáme. Už jenom to, že je deska venku a je takto dobře přijímána, nikdo z nás neplánoval ani neprorokoval. Co přesně nás čeká, tedy nevíme, jen víme, že uděláme maximum, vše, co bude v našich silách a možnostech, aby fanoušek tvrdé hudby nepřišel zkrátka. A uvidíme, co z toho vzejde.

Prorokovat něco o metalové hudbě asi dost dobře nejde, ale přesto, máte představu, jakým směrem se bude v budoucnu ubírat?
Tomáš: Moje osobní vize není úplně optimistická. Dle mého se většina metalové scény bude dál trochu bezradně ‘točit v kruhu‘, jak je to několik posledních let, občasný rozruch způsobí další fúze metalu s něčím. (Také proto) budou i nadále populární renesance stylů, protože určitá část fanoušků se bude chtít vrátit ke starým jistotám. Renesance budou postupně přicházet zhruba tak, jak v minulosti postupně vznikaly. Myslím, že by se toho mohl dočkat i doom metal, ten by mohl ještě překvapit a doba přát připraveným, nepovažuju jej za mrtvý. Jinak ale bude stále více stále menších kapel. Stadionové kapely nebo skutečné stylotvůrce už nenajdeš a scéna bude neuvěřitelně rozdrobená na tisíce klonů letmo čerpajících z minulosti. Přesycenost scény by mohla vést k tomu, že téměř nedosažitelným úspěchem bude pro většinu kapel už ne jako kdysi vydání alba (pod firmou), ale živé vystupování bez vlastních investic, nebo dokonce za honorář. Viníků a příčin tohoto stavu by byl celý seznam. Vyhrocení této situace by však mohlo vést k pročištění scény, ale to je hudba budoucnosti (pakliže se ve stále více zrychlující době najde na to čas). Co se samotné hudby týče, daleko více mne děsí již dlouholetý trend zapomínání na riff. Silný riff vždy tvořil jádro rockové, potažmo metalové hudby. Ale dnes staví většina kapel na něčem úplně jiném. Přinést inovaci do něj (a zároveň nepopřít jeho kořeny) je totiž daleko těžší. Se stoprocentním nadhledem a lehkostí to plně zvládl snad jenom Chuck Schuldiner. Dnes ho mladí ani neznají... V tomto směru jsem ještě větším skeptikem. Přestože světlé výjimky existují (poslední dvě alba britských Evile, doslova přetékající do detailu promyšleným geniálním řezivem), jejich plné nedocenění mi spíše dává za pravdu. Jestliže však metalová hudba přijde o silný riff, přijde o všechno.
Pavel: V čem bych si přál posun, je diktát stereotypů. Ty MUSÍŠ znít takto, MUSÍŠ být takový nebo takový aby... abys splnil naše očekávání. A není zas tolik lidí, kteří by si je vytvořili vlastním hledáním a zkušenostmi. V konečném důsledku se do tvé tvorby bez předchozího zaškatulkování zaposlouchá málokdo. I na metalové scéně existuje mainstream a ‘být in‘; existuje jen několik málo obecně přijatých možností uměleckého vyjádření. Proto se kapely sobě navzájem v rámci stylů tolik podobají hudebně i obsahově. Být nezávislý, vybočit z davu neznamená to jen vykřikovat. Můžeš to dokonce dělat právě jen proto, aby ses do davu (nemusí být velký) zařadil. Jestli to bude pokračovat tímto směrem, nebo se to posune k lepšímu, si však netroufám prorokovat.

Díky moc za váš čas a snad někdy brzy zase na viděnou a hlavně na slyšenou.
Taky velké díky za rozhovor a za vše, co pro kapely s Rockshockem děláš!

www.nahum.cz


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Rozhovory & Profily:
INEKAFE - Kofeinový retro(zhovor)

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.05 sekund