inzerce

ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Jan Petričko: Lesk a sláva míče kulatého
Publikoval: JO - Čtvrtek, 10.06. 2010 - 23:36:58
Rubrika: Stop-Time

Text: Jan Petričko
Foto: archiv

"Let the madness begin!!!" ječí Ozzy a já ho zase po čtyřech letech ochotně poslechnu. Panebožekulatý, mistrovství světa ve fotbale! A s ním i ta věčná a hořkosladká diskrepance času: jsme sice o čtyři roky starší, ale k čertu s tím, hlavně že jsme se zase dočkali. Když mě můj dlouholetý přítel Franta Kovač vyzval, ať pro Rockshock sepíšu pár glos o této monstrakci, neváhal jsem ani vteřinu.

Jsem stará páka a chystám se prožít už desátý turnaj. Jako dnes cítím ten zvláštní pocit majestátnosti a výlučnosti té úchvatné akce, kdy se v Berlíně 1974 rozevřely obří fotbalové míče při slavnostním zahájení a pro mě poprvé odstartovalo vzrušující měření šťastných, kteří se kvalifikovali. Možná někteří z vás pamatují. Na Beckenbauera, Breitnera, Cruyffa, Neeskense, ale i na naivní chlapečky z tehdejšího Zaire nebo na to, jak Haiti Sannonovým gólem vedlo nad Itálii, na vlasaté 'hippíky' z Argentiny, kterým od té doby fandím až za hrob, na skvostné přímé kopy Rivelina, na děsivou průtrž mračen před zápasem Němců s Poláky a na finále, kdy domácí dostali od Holanďanů gól bez toho, aby se v úvodu jakkoli dotkli míče, a nakonec stejně vyhráli. Ten pohár, s nímž se nejen co do významu, ale i výtvarné krásy, nemůže měřit žádný jiný. Nikdy nezapomenu. Ostatně, to se přece první lásce nedělá.

Pak následovaly její další 'polibky', to už jsme byli 'svoji' na celý život. Rok 1978 a parádní finálové divadlo na konfetami jiskřícím estádiu Monumental v Buenos Aires, sádra na ruce van der Kerkhoffa, Kempesovy pavoučí nohy a zlato pro Argentinu nad hlavou Daniela Passarelly. Španělsko 1982 a tři nejsilnější vzpomínky (nechť Paolo Rossi promine): naprosto nelidský, nepopsatelný, supereuforický výraz ve tváři Marka Tardelliho poté, co vsítil druhý gól Itálie ve finále proti Němcům a megaderby Argentina – Brazílie v semifinálové skupině. Přítel Hraboš z Našrotu, také celoživotní fanda modrobílých, rovněž ví, že Argentina byla v tom zápase lepší a Brazilci 'jen' dávali góly. Diego hrál nadzemsky, připravoval šance a vodil si Kanárky jak na provázku. Vyčerpaný a frustrovaný nakonec ošklivě fauloval a Tarantini mu vtiskl polibek do vlasů. Ten Diego Maradona, který pár týdnů předtím dal svůj první gól na mistrovství světa – bylo to do sítě Maďarů a ten zápas jsem viděl v barvě se svou budoucí milovanou ženou Marcelou v olomoucké restauraci U Drápala. S Marcelou jsem šťastně dodnes, ale bylo to snad poprvé a naposledy, kdy se se mnou na nějaký zápas dívala. Aspoň že mi za pár let dala synka Honzíka, stejného blázna do fotbalu, jako jsem já.

Ano, přišlo Mexiko 1986 a zase Diego, tentokrát, nejen herně, zlatý. Když dal ten dech beroucí gól Anglii (myslím ten slalom, hnidopiši!), chyběl do narození jistého Lionela Andrese Messiho téměř přesně na den – jeden rok! Itálie 1990 a neuznaný, naprosto regulérní gól Standy Grigy do sítě domácích … nedávno jsem viděl sestřih, a i když se přehmaty rozhodčích (ať už chtěné, či z nedbalosti) dály předtím i potom, jsem přesvědčen, že se jedná o jedno z nejcyničtějších rozhodnutí sudího na tak vrcholné akci. Chuť jsem si spravil při semifinále Argentina – Itálie, kde Diego s blonďatým orlem Claudiem Caniggiou zakopali sen Itálie o zlatu hluboko do země. Mám za to, že kdyby se Claudio tak zbytečně nevykartoval z finále, mohl závěrečný zápas vypadat jinak. O čtyři roky později mi těsně před šampionátem 'klekla' televize a myslel jsem, že umřu. Psal se rok 1994, nešlo s mým platem jen tak obratem ruky pořídit přístroj nový – tak mi televizi půjčil hospodský Pepa Vála z vedlejší vesnice a já si ho přešťastný vezl na kolečku čtyři kilometry domů. Všechno jsem stihl. I vyřazení Argentiny s Rumunskem, Batistutových pět fíků a opatrné nezáživné finále s Baggiovým kolapsem při penaltách. Francie 1998 a opět můj tendenčně přibarvený zážitek, při fotbale snad dosud nejintenzívnější a nejhorší: čtvrtfinále Argentina – Nizozemsko, stav 1:1, 62. minuta. Veron vede míč hluboko do poloviny soupeře, přihrává útočníkovi s číslem 9. Superšutér Gabriel Batistuta udělá naprosto vše, jak má a jak to umí snad jen on. Před hranicí pokutového území zasekává do protipohybu obránce a levačkou zamíří do šibenice ukrutnou mordu, která málem přerazí tyč jako třísku, ale v síti – nekončí. Srdce se mi zastavuje. Ještě dnes mám husí kůži, kdykoli si vzpomenu.

Nové tisíciletí a starý dobrý fotbal. V Koreji a Japonsku 2002 jsme s Hrabošem balili modrobílá fidlátka už po skupině a slibovali pomstu pro Německo 2006. Nezdařilo se, takže snad až teď, když už máme toho skvělého Messiáše. Naprosto je mi jedno, že naše reprezentace chybí, v tomto stavu a při této generační proměně by to bylo utrpení, ale jelikož blekota Ota Černý slibuje, že se jeho redakce soustředí na Slováky a Slovince, tak snad o dobré zápasy ošizeni nebudeme. À propos, redakce sportu ČT: je až s podivem, jak dokáže stále znovu a znovu vychovávat bezvadné komentátory. Vedle nestorů (a stále kvalitních!) Čapka a Bosáka si křest ohněm prožije Ondra Lípa – a já tomu talentovanému mladíkovi držím všechny palce.

Nejvíc ale své zbožňované Argentině, to nechť mi je prominuto, moji kamarádi a známí mě dobře znají. Nechť je nám tedy travička svěží, míč zakulacený na optimum a obraz průrazný, nezmršený a výživným slovem doprovozený. Ať navěky žije a nikdy nezhyne – fotbal!


ANKETA

Kterému týmu, případně týmům budeš držet palce na právě startujícím fotbalovém šampionátu?

Aleš Brichta:
Slovensku, Argentině a pokud se dá dohromady Didier Drogba, tak i Pobřeží slonoviny.

Petr 'Kuna' Buneš:
Holandsku a Slovensku.

Tonda Rauer:
Nikomu. Přiznám se, že to vůbec nesleduju.

Petr 'Hraboš' Hrabalík:
Není nad nejmenší pochybnost, že budu držet palce Argentině. Fandím jí už od roku 1974. A určitě budu podporovat Španěly, kteří mě nadchli na posledním Euru. Dalšími mými oblíbenými teamy jsou Austrálie, Mexiko a Nizozemsko.

Petr Korál:
Brazílii. Ale jen proto, že Dukla Praha tam není.

Jan Petričko:
Argentině.

František Kovač:
Anglii a Argentině. I když to může někomu připadat jako nonsens…


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Stop-Time:
Jan Petričko: Býk před větrnými mlýny

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.07 sekund