LIVEEVIL – Unique Constellation
Crystal Productions / 42:15

Vychutnávám si poslech nového alba Unique Constellation od hranických LiveeviL a hlavou se mi honí úvaha, z jakého důvodu se vlastně české kapely nedokážou pořádně prodrat do povědomí zahraničních posluchačů. Přitom svou kvalitou na to některé rozhodně mají. Ptáte se, proč nad tímto problémem polemizuji právě při poslechu Unique Constelation? Protože LiveeviL bývají poměrně často srovnáváni s německými Crematory a samozřejmě i já zde shledávám určitou nejen hudební, ale i kvalitativní podobnost; ovšem při pohledu na světový věhlas Crematory (alespoň v minulosti) si LiveeviL musí připadat jako český Honza s příslovečnou holou zadnicí vedle honosně oděného princátka. Shodou okolností vyšlo Crematory rovněž nové album Infinity, takže je docela nasnadě další srovnávací duel. I když se oprostím od určitého patriotismu a pohlédnu na obě alba docela objektivně, vycházejí mi LiveeviL jako jednoznační vítězové: jsou prostě mnohem energičtější a drsnější, a to i oproti svému minulému počinu Arctangel. Snad i nápaditější, Petr Staněk vokálně rozhodně barvitější a kontrastnější než jeho protějšek, či lépe řečeno protějšky z Crematory.

Tím se vlastně pomalu dostávám k samotnému jádru nového materiálu. Jak jsem již naznačil, LiveeviL poněkud přitvrdili, ale zároveň se i žánrově obohatili, neboť do svého původně čistě elektrometalového spřežení zapřáhli oře, jehož okovali pořádnými industriálními podkovami. Takovou typickou ukázkou obsahující tyto atributy je dozajista úvodní song Monster World, jenž budou posluchači znát převážně z jeho klipové podoby. Opravdu povedený kousek, který svou úderností každého s přehledem uzemní. I následující One Night Story šlape hezky od podlahy a refrén, ve kterém jsem si poněkud připomněl písničku Miss Moskva od Jirky Korna, svou radostnou náladou doslova vybízí k bujarému křepčení. Těžkotonážně se valící refrén ve We Are Newborn nebo poněkud jednoduchou melodickou linku v Elated bude zase hodně těžké dostávat z hlavy. Zajímavé melodické pasáže se ovšem objevují více méně na ploše celého alba. Některé jsou chytlavější, jiné méně, vždy jsou ale v jakési vyvážené symbióze s metalovou drsností, takže celek nepůsobí nijak přeslazeně.

Jako bonus album obsahuje i dvě předělávky. Snow Brigade od indie-rockových Mew překopali LiveeviL tak nějak k obrazu svému a v celkovém vyznění se maličko přiblížili třeba takovým Samael. Mercy, pocházející z dílny soulové zpěvačky Duffy, oproti tomu dostala poněkud retro-rockový nádech, a to především díky zvuku kláves evokujících klasické hammondky.

Na závěr nezbývá než dodat, že pokud budete potřebovat pořádně dobít svou energii, je album Unique Constellation jasná volba. Jak vidno, kvalitu netřeba hledat pouze za hranicemi naší republiky. Proto dvakrát škoda, že se ani LiveeviL, ani většině jiných výborných tuzemských spolků nedostává – a zřejmě ani nikdy nedostane – zasloužené pozornosti ze strany zahraničních posluchačů. A ještě takové doporučení: pokud budete mít možnost, dopřejte si poslech Unique Constellation s pořádně vybuzenou hi-fi soupravou (samozřejmě s návazností na tolerantnost vašich sousedů), neboť ta neskutečně energická jízda opravdu stojí za to. Vsaďte se, že vás dříve či později zaručeně dostane!

Jiří Olszar

www.liveevil.cz