Rimortis – Deset kroků zpět
Stars Agency / 49:48 + 53:17

Další z řady vyčnívajících českých speedmetalových kapel, které mě osobně velmi oslovily, je poděbradský soubor Rimortis s novinkovou fošnou Deset kroků zpět ve verzi 2CD, přičemž druhý disk je výběrem nejoblíbenějších, znova nahraných písní podle hlasování fanoušků u příležitosti desátého výročí existence téhle úderky. Obrovský krok vpřed kapela udělala již albem Stín křídel z roku 2004, dosavadním vrcholem její čtyřpoložkové diskografie pak bylo již tři roky staré Vesmírem plout. A tak nastal nejvyšší čas vyjít s další deskou, která bude pochopitelně opět o něco lepší než předchůdce – což se ve finále podařilo.
V desetimístném tracklistu v podstatě nenajdete baladu, progresivně laděné klávesy jsou samozřejmostí, powermetalové bicí jsem opět rozdýchával několikrát po sobě, nový kytarista už je taky stereotypem, nechybí ani kvalitní česká verze zpěváka skupiny Kamelot Roye Khana v podání Milana Hloucala a – hlavně – české texty basisty Václava Mrzeny (kromě závěrečné Omnia Vincit Amor, která je tradičně coverem, tentokrát patřícím kapele Klíč). A prý že kvalitních textařů v České republice ubývá. Po poslechu celé desky jsem si jistý, že na rozdíl od Vesmírem plout drží nové album daleko více pohromadě, ať už textově, nebo hudebně, jako by všechny skladby měly tvořit jeden veliký příběh.
Hned na úvod kapela nasadí speedmetalovou hitovku Nepřítel s úsměvem a nastolené tempo nijak závratně nepolevuje. Žádné intro, žádné zbytečné protahování. Rimortis jedou jako vždy od začátku do konce. Jeden z vrcholů alba přichází na řadu hned jako druhý v pořadí. Na paškál… nastolí po klavírním úvodu power náladu s mírným doprovodem orchestru, aby melodickým refrénem vyvolal mrazení v zádech. Na délce stopáže překračující pět minut je slyšet vše, co tvoří tvorbu Rimortis. Po ryze powermetalovém úvodu do děje je na čase lehce přitáhnout uzdu, aby se nám koně nesplašili a neutekli vstříc stereotypu. Proto je Ve vlnách první ze dvou epických písní. Střední tempo střídající se s rychlejšími pasážemi, podpora orchestrací je samozřejmostí. Ano, nesmím zapomenout, mezihra a sólový souboj kytara vs. klávesy jsou parádní jako celé závěrečné představení Jakuba Váchy (který však podle informací přímo z kapely nezůstane v sestavě o moc déle než jeho předchůdci). Titulní song Deset kroků zpět vrací vše k powermetalovým kvapíkům. Tato zběsilá skladba mě dostala do kolen ze všech nejvíce. Kdybych měl sestavovat osobní žebříček melodických skladeb, tato jízda by v něm určitě nechyběla. Žádné uvolnění po bouři nečekejte, přichází totiž divoký Labyrint vášní. Škoda jen neangažování druhé kytary, která by mezihru po první dávce melodického refrénu určitě nakopla více do výšek. Dalším klenotem na albu je Opera v plamenech, velice příjemná heavymetalová pecka s 'finskými' klávesami. Dobrým momentem je i klavír ve slokách. Obrovský posun vpřed v epických skladbách ale přichází s písní Chuť pouště, což je sedmiminutová orchestrální metalová kompozice. Závěrečné powermetalové dotáhnutí celého kolosu do konce je lahůdkou. Zbývá říci jediné: škoda že celou tu nádheru nepodporuje skutečný živý orchestr a nějaké ty další 'vychytávky' typu sborového zpěvu. Aby se nám nestýskalo po adrenalinu, musíme znova sešlápnout pedál až na podlahu, protože Kolotoč života to ani jinak nechce. Předposlední Zapovězená je další melodickou hitovkou. Pokud kapela dospěje ke druhému videoklipu propagujícímu Deset kroků zpět, bude mít veliké dilema s výběrem toho pravého zástupce.
Musím přiznat, že jsem po poslechu novinkových skladeb zůstal na moment mile zaražený. Když si vezmete, jaké kapely vám předkládají mainstreamová média, jak je propagují a podporují – a pak si pustíte takto kvalitní (českou!) nahrávku, jejíž interpret stále figuruje dejme tomu na regionální úrovni, nestačíte se divit.
Kdo by měl zájem poznat historii Rimortis, případně si chtěl vychutnat staré pecky v novém kabátu, může do přehrávače vložit druhý disk a skvěle si užít další necelou hodinku speedmetalových vypalovaček. Všechny předcházející desky zde mají své tažné koně, ať už je to debutové album Proud času (Rozcestí osudu, Poselství pravdy, Atlantida), Oheň a led (Rimortis 1, Pocestný, Sirael), Stín křídel (Sedmý syn, S.O.S.) či Vesmírem plout (Černý kůň, Rimortis 2). Jako host se navíc v závěrečné skladbě Rimortis 2 představí i Veronika Stříbrná ze spřátelených Samhain.
Abych ale jenom nechválil, musím zmínit dvě pro mne důležité věci, které víceméně srážejí celkový dojem z nahrávky. První je obálka, která je vlastně úplně amatérská, a ač byl nápad chytrý a vtipný a i přebal koresponduje s názvem kolekce, nepovedl se. Vždyť booklet je to první, co posluchače praští do obličeje! Druhým problémem je na prvním disku umístěný videoklip, který je lepší si nepouštět. Což o to, titulní a pro mne jasná skladba Deset kroků zpět si video zaslouží, ale tohle je doopravdy jen a pouze 'promovideo' – nikoli klip. Určitě veliká škoda, protože Rimortis mají na mnohem víc, navíc tyto dva pro propagaci tolik důležité faktory kazí dojem z výborně odvedené studiové práce.

Pavel Kanta

www.rimortis.cz