ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


WITCH HAMMER
  – D-Generace

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Green Day – 21st Century Breakdown
Publikoval: JO - Neděle, 05.07. 2009 - 14:35:46
Rubrika: Recenze

GREEN DAY – 21st Century Breakdown
Warner Music / 69:15

'Kalkul' bylo první slovo, které mě v průběhu iniciačního poslechu aktuálního počinu amerických novodobých punkrockerů Green Day 21st Century Breakdown napadlo. A dlužno podotknout, že se mi ho z mysli nepodařilo vypudit ani několika poctivě opakovanými poslechy. Holt Billie Joe Armstrong, Mike Dirnt a Tré Cool už nejsou žádní mladíci, táhne jim pozvolna na čtvrtý křížek, a tak mají ve spoustě věcí jasno. Zatraceně jasno. Třeba v tom, jak bezbolestně a hlavně spolehlivě navázat na svůj předchozí, pět let starý opus magnum American Idiot. Z tohoto pohledu nelze novinku, na kterou fanoušci čekali dlouhých pět let, nepochválit. Plně splnila veškerá očekávání. Já se ovšem musím ptát i jinak: přináší v pořadí osmá studiová nahrávka Green Day nějakou přidanou hodnotu? Odpověď může být pro mnohé poměrně zdrcující, zní totiž – nikoliv. Moment překvapení, hlavní deviza počinu z roku 2004, na 21st Century Breakdown zcela chybí. Navíc je vše očekávatelné rozmělněno hned do osmnácti položek tracklistu.
Koncepční, do tří částí (Heroes And Cons, Charlatans And Saints, Horseshoes And Handgrenades) rozdělený příběh dvou mladých lidí opačného pohlaví i náhledu na svět, idealistky Glorie a nihilisty Christiana, kteří se ruku v ruce potloukají po Spojených státech v době bezprostředně navazující na konec prezidentování George W. Bushe, ostatně ani nemůže – v kombinaci s dosavadními politickými postoji kapely – přinést něco nového. Leda by pánové dramaticky změnili svou politickou orientaci, či snad dokonce hudební výraz. Ale tyhle úvahy nechme raději stranou a spokojme se s konstatováním, že některé plamenné sentence z úst páně Armstronga působí v dnešních dnech již trochu nepatřičně a anachronicky, v důsledku až nechtěně úsměvně, respektive melancholicky. Aneb do mrtvol se sice mezi slušnými lidmi nekope, ale co naplat, když je to nejjednodušší a nejbližší terč. K čemuž ještě dodávám noticku, že by mě opravdu zajímalo, jakým způsobem by eventuálně frontman GD stávající texty přepsal v případě Obamovy podzimní volební prohry. Na druhou stranu, spousta skladeb by pak mohla mít opravdovou šťávu…
Co se samotné hudební stránky alba týče, prvních šest skladeb plus úvodní kompozice Song Of The Century patří do skupiny rychlejších a zpěvnějších 'tříakordových' odrhovaček. Máte tedy tu čest s takzvaně klasickými Green Day. Druhé dějství, opět o šesti chodech, je naopak tvořeno výrazně pomalejšími, mnohdy až zbytečně rozvleklými kompozicemi, které se často nepříjemně utápějí ve vlastní (rádoby) složitosti. Na běžné nekoncepční řadovce by myslím neměli valnou šanci na úspěch. Zde však, z logiky věci, mají své opodstatněné místo, byť bych osobně od kapely, která přísahá na punkové kořeny, očekával něco trochu jiného. Závěrečná pětice pak servíruje očekávatelné vyvrcholení, když mísí oba předchozí hudební modely do vzorového prefabrikovaného happy-endu.
Zvuku ani aranžím obecně nelze po profesionální stránce vytknout nic – byť mně osobně vyloženě vadí jeho uhlazenost a sterilita, která je vlastně v přímém kontrastu se samotným obsahovým poselstvím nahrávky, čímž ho pochopitelně značně relativizuje a sráží – a Billie Joe opět často opravdu zpívá. Producent Butch Vig evidentně odvedl dobrou práci. Nezbývá tedy než konstatovat, že pokud se cítíte být příslušníkem té správné cílové skupiny, tento produkt vás jistě uspokojí. Ostatním to všechno bude zřejmě připadat tak nějak málo, byť rádio kvůli těmhle 'písničkám' vypínat asi nebudou.

František Kovač


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Recenze:
Jet Black - Demo 2005

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund