ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


WITCH HAMMER
  – D-Generace

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

ABBand – Deratizer
Publikoval: JO - Neděle, 21.06. 2009 - 23:06:56
Rubrika: Recenze

ABBAND – Deratizer
TTT Aleš Brichta / 51:55

Ke svým nadcházejícím padesátinám si Aleš Brichta nadělil jednoznačně nejtvrdší desku v celé své mimoarakainovské kariéře, aniž by se přitom snažil křečovitě přibližovat k tomu, co právě s Arakainem před lety dělal. ABBand neboli Aleš Brichta Band, který přichází už se třetí řadovou nahrávkou během tří let (navíc ta první, Divadlo snů, byla rovnou dvojalbum), je totiž hudebně jinde než jeho bývalá formace.
Není to z tradičních kořenů vycházející metal ani thrash: tvrdost novinky ABBandu totiž nespočívá v rychlosti (i když vyloženě pomalá tu je jediná věc), nýbrž ve zcela mimořádné hutnosti a syrovosti použitých riffů a celkovém zabijáckém soundu. Spíš než o metalu v klasickém smyslu by bylo na místě hovořit o moderním hard & heavy rocku zámořského střihu. Ty nejagresivnější položky alba, jako jsou Deratizer, Zrcadla mají paměť, Gorila, No Madam nebo vpravdě libový nářez Supi, na nepřipraveného jedince zapůsobí jako nekompromisní průplesk s pořádným kopancem do zadku navrch.
V zájmu zastřižení křidélek vždy hrozící monotónnosti však album obsahuje i relativně uvolněnější, ne až na samou mez natlakované písně. V tomto směru palec vzhůru, a navíc: materiál Deratizera je skladatelsky velice silný a za nepříliš výrazné věci možno považovat snad jen songy Prej jsem starej a Voyer.
Výhrady lze mít spíš k některým Brichtovým textům, ať už jde o poněkud naivně nacionalistickou Českou zem, anebo o titulního Deratizera. Protože Aleše znám, vím, že verše jako "Politici dělaj z každýho vola / na ulici kradou cikáni kola / už by to vyřešit měl nějakej deratizer" nejsou myšleny jako primitivní propagace paušálního silového řešení problému s 'nepřizpůsobivými občany', ale ani bych se nedivil, kdyby tento slogan ve své kampani zneužila třeba i Dělnická strana... Když už Brichta tne do politiky, mnohem obratněji a účinněji tak činí v písni Zrcadla mají paměť, která dává elegantní ťafku dnešním horlivým pravičákům, kteří před dvaceti lety byli neméně zapálenými soudruhy či přinejmenším svazáky. Hodně silné myšlenkové poselství má také zmíněný jediný cajdáček Píseň pro bílou hůl o splepém romském dítěti – a zdravě provokativním až rouhačským nábojem pak disponují Čerti, kde Brichta dává už poněkolikáté najevo svůj nesmlouvavě 'protiflanďácký' postoj.
Třeba vás na albu osloví úplně jiné písně, třeba budete mít odlišný pohled i na to, co a jak nám zpěvák tentokrát sděluje. Ale ať tak či onak, Aleš Brichta touhle deskou zasadil direkt na solar plexus všem, co od něj stále čekají jen další Dívku s perlami ve vlasech nebo Barák na vodstřel.

Petr Korál

ABBAND – Deratizer
TTT Aleš Brichta / 51:55

Hned na úvod si prosím udělejme pořádek v jedné věci: ano, nepřijde mi nemravné psát recenzi na desku vlastního kamaráda. Naopak. Jsem přesvědčen, že ta moje, založená na logicky bližším vhledu do situace i problematiky a znalosti maxima dostupných informací, bude o poznání hodnotnější než všechny od stolu sepsané elaboráty většiny mých kolegů. Tím spíš, že Deratizer servíruje v mnoha ohledech na první pohled značně kontroverzní materiál.
Začněme třeba tím, že novinka, takto v pořadí třetí oficiální studiové album AB Bandu, je tou bezkonkurenčně nejtvrdší nahrávkou, kterou Aleš Brichta vydal po rozchodu s druhdy mateřským Arakainem v roce 2002. Všeobjímající nekompromisně navztekanou náladou se Deratizer asi nejvíce blíží trojpísňové nahrávce !New Spirit! kapely Grizzly, kterou Brichta sestavil ihned po ukončení dvacetileté spolupráce s 'Áčky', přesto hudebně naprosto hladce a logicky navazuje na dvojici předchozích desek Divadlo snů a Nech si to projít hlavou.
Protože jsem měl v průběhu vzniku alba možnost slyšet jeho různé pracovní verze od jednotlivých základních nahrávek ještě bez zpěvu až k rough mixům konkrétních písní, mohu dnes, po finálním masteringu materiálu ve studiu ADK Prague, konstatovat, že způsob, jakým Oldřich Slezák utáhl nahrávku do jediného naprosto kompaktního a homogenního celku, je vskutku excelentní. Zamýšlený opravdu moderní hard & heavy zvuk ze studia Propast, který takto opravdu funguje bez jakýchkoliv dodatečných zvukových korekcí, byl totiž obohacen o další dimenzi. Nezbývá mi než potvrdit a zopakovat svá slova ze 6. června: hodně lidí tu bude po emisi Deratizera s otevřenou pusou blbě koukat a vzteky křivit obličeje.
Další velkou devizou dnešního AB Bandu, respektive jeho zbrusu nového počinu, je fakt, že letošní padesátník Brichta je obklopen kohortou mladých spoluhráčů – autorů, kteří nejsou díky svému relativně nízkému věku útrpně svázáni vlastními skladatelskými klišé, ale naopak se snaží svůj autorský potenciál co nejvíce košatit v intencích nejmodernějších postupů a trendů světové nejen tvrdě rockové muziky. A na druhou stranu, zcela pochopitelně, je to právě Aleš, kdo je díky svým letitým zkušenostem a ustálenému hudebnímu názoru nenechá při eventuálních potenciálně nebezpečných rozletech zbytečně padnout na hubu. Trocha statistiky: matador Zdeněk Vlč má na novince pouze dvě skladby, zatímco mladické jádro souboru Miloš 'Mimi' Knopp – Jiří Urban ml. – Lukáš Pavlík se dělí hned o devítku z celkových čtrnácti položek. Ty zbývající pak pocházejí z tvůrčích dílen dalších zkušených mazáků Petra 'Blackieho' Hoška a Oty Hereše. Zajímavostí v této souvislosti jistě je, že až na posledně jmenovaného člena Alkeholu, Törru a Hattricku si do svých skladeb kytary vždy nahrávali samotní autoři, a to včetně jinak bubeníka Lukáše Pavlíka.
Co se jednotlivých skladeb týče, mezi mé jasné favority patří titulní otvírák Deratizer, hudebně velmi zahuštěná, a přece našlápnutá skladba s nekompromisním textem, jehož určitá záměrná naivita přesně koresponduje s aktuální politicko-sociální bezmocí většiny společnosti; jediná opravdu pomalejší Píseň pro bílou hůl, v jejímž textu Brichta exaktně dokazuje, že jednak není xenofob, druhak že mu nechybí sociální cítění; energií natlakovaný a stylovými odkazy nabušený crossover Supi, jehož autorství byste na první poslech asi jen těžko připisovali klávesistovi Zdeňku Vlčovi; moderně thrashmetalová jízda Zrcadla mají paměť, jež v textu tepe dnešní zapálené pravičáky, kteří ještě pár dní před Listopadem přísahali věrnost jediné (rudé) straně a vládě, zatímco hudebně dává příjemně vzpomenout na někdejší arakainovské album Forrest Gump; přesně v intencích svého názvu zrádná Vůně ženy, vedle Písně pro bílou hůl zřejmě jediná další skladba s určitým mediálně-komerčním potenciálem; silová nakládačka s uštěpačně přiléhavým textovým poselstvím No Madam.
Jen o pověstný fous menší hudební požitek mi přineslo možná až příliš hutné a v důsledku lehce těžkopádné Večerní utkání; z obdobného hudebního základu jako Zrcadla mají paměť vyrůstající Čerti, beroucí si prostřednictvím Brichtových slov opět po čase na paškál zhoubnou křesťanskou církev; hudebně zběsile ostrá, textově naopak značně odlehčená Gorila; závěrečný nabroušený kvapík Voyer.
Chladným mě pak naopak nechávají tak nějak textově i hudebně nedotažená odrhovačka Česká zem (škoda, téma Lisabonské smlouvy je zajímavé i ožehavé zároveň, navíc se s Brichtou v dané záležitosti shodneme); textově perfektní, hudebně ovšem zbytečně kostrbatá a neučesaná Jsi trochu zvláštní; až příliš očividně nastavovaná tříakordová kaše Žáby; po všech stránkách tuctová Prej jsem starej, navíc s divně posazeným Brichtovým zpěvem.
Vyloženě špatná však na Deratizerovi není jediná skladba. Palčivou otázku, zda by albu více neslušela stopáž někde okolo čtyřiceti minut, byť za cenu přísnější selekce materiálu, nechávám na zvážení každého z posluchačů. Osobně bych byl ale pro.
V celkovém součtu pak nezbývá než konstatovat, že máme tu čest s nadprůměrným počinem, a to nejen v intencích domácí scény.

František Kovač



Poznámka: 23. 6. přidán druhý recenzní pohled na album z pera Františka Kovače.


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Recenze:
Jet Black - Demo 2005

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.05 sekund