COCOTTE MINUTE – Sado Disco
Sado Disco Crew / 28:50

Pražskou smečku Cocotte Minute sleduji už od jejich počátků, a tak bych si o sobě mohl myslet, že jsem znalec. Kdo se ale má sakra vyznat v tom, že kapela hraje pořád to samé, s tím samým zvukem, s těmi samými postupy, nápady a tak dále, a přitom je každá z jejích tří desek úplně jiná! První počin Czeko musel v roce 2004 způsobit na tuzemském HC/crossover poli nemalé záchvěvy pod nohama. Jeho naprosto ujetá optimistická nálada, geniální hitovky jako např. Bastard, Co s načatým večerem, Král discotheque a hlavně rapová smršť v podobě Měl bych tě sejmout byl debut jak hrom. Zato nástupce z roku 2006 Proti sobě byl průměr. Ačkoliv mu nechyběla snaha trochu zvážnět a celý kolos nasměrovat více do HC vod, bylo těžké najít na albu nějaké songy, které by vás přibily ke stěně. Což o to, první dva šlehy Proti sobě a Kopem! jsou parádní skladby, ale dále tomu chyběl řetěz, který by celou nahrávku zpevnil. Letošní rok nám pak servíruje novinku Sado Disco aneb brutální disko-hard-core.
Osm tvrdých nekompromisních písní v celkové délce necelých 29 minut, spojení elektroniky a samplů s řezavou, pěkně přiostřenou hudbou. Slušivý digipack navíc dodává desce punc určité exkluzivity, byť v důsledku znamená jednodušší, přesto ale povedený booklet. Ucho sice na první poslech rozpozná tu trochu Korn, onde zase špetku Fear Factory, ale neřešte to. Vyloženě originální album na dnešní hudební scéně asi jen tak nevznikne. Velkou peckou jsou každopádně texty. Zeller se na Sado Disco opravdu vyšvihl, a pokud bych měl říci, které album z diskografie kapely je na tom s textovým poselstvím nejlépe, neváhám a ukazuji na novinku. Že jsem čekal nějaký další rapsong nebo kriminální tematiku, jako byly na první placce L. A. nebo Měl bych tě sejmout a nedočkal jsem se, nemá na mé hodnocení vliv. Tak je servírovaná porce textů bezchybná.
Kapela hlásala spojení disko rytmů s HC, a tak jsem se mírně připravoval na kopírku Rammstein, včetně industriálního začátku alba. Naštěstí na vás hned vybafne valivá HC pecka Sorry! s příměsí samplů a efektových kudrlinek. Hudební základ se od počátků života 'Kokotů' nemění – dunivé bicí, bublající basa a řezavé kytary. Stejně tak Martin a jeho zpěv; nic čistého v tom není, jednotlivá (vlastní) slova říká, jak mu huba narostla. A to je jen dobře. Prvním a zároveň i posledním negativem alba je druhá v pořadí 1-2-3 vpřed! Svým způsobem crossoverová jízda, v níž možná zaslechnete efektové smyčky, ne nepodobné zmiňovaným německým sousedům. Ve srovnání se zbytkem alba je skladba tak nějak 'mimo'. Na vše dává však zapomenout Dotkni. Propojení čistého zpěvu s brutálním metalcoreovým vokálem v první části refrénu nelze nepochválit. Singl Nenávist byl odhalen již vloni a přesně od té doby jsem se nemohl nového alba dočkat. Poklidná část ve slokách se přetočí k tvrdému refrénu – to si budete zpívat hned napoprvé! Vrátnej je další z řady povedených pecek. Marně si vybavuji, kdy jsem slyšel Martina takhle pěkně melodicky zpívat. Je slyšet, že tenhle chlápek šplhá kvalitativně vzhůru. Ostrov je docela poklidná skladba, nic tvrdého, nebál bych se říci 'balada', ale existují vůbec balady v hácéčku? Od samého počátku následující písně poznáte, že musí jít o titulní pecku Sado Disco. Taneční rytmy, efekty a techno bicí. Když se však kompozice rozjede, máte pocit, že posloucháte Pražský výběr v jeho nejslavnější éře. Závěrečná Je mi to jedno je tím správným vyvrcholením alba. Osobně jsem čekal delší stopáž, ale jinak nemám co vytknout. Crossoverový rap, zastíněný elektrizujícím efektem a opět pěkně melodický refrén.
I když pořád vnímám debut Czeko jako nejlepší nahrávku Cocotte Minute, Sado Disco mu brnká na paty. Jen doufám, že po takto dobré nahrávce nepřijde další pád o schod níže.