VNITŘNÍ FAKTOR – Slzy paní Poldi
Papagájův hlasatel Records / 30:01

Město, z něhož Vnitřní faktor pochází, prozrazuje už samotný název jeho nového alba a otvírák v podobě písně Poldovácká. Kdo by však podle ní, přesněji řečeno podle jejího textu bez servítek komentujícího neslavný konec nejslavnější kladenské firmy, usoudil, že bude mít v případě Vnitřního faktoru co do činění s nějakým 'proletářským punkem', nechť se úvodem desky nenechá zmást. Tedy, punk rock to rozhodně je, ale tematicky rozhodně nijak vyhraněně sociální či přímo levicový, to určitě ne. Naopak, jednotlivé písničky jsou obsahově pojaty vcelku různorodě (pravda, zdaleka ne vždy jsou bůhvíjak myšlenkově jiskřivé a po formální stránce excelentně provedené...), a poměrně pestrá je i paleta hudebních barev, s nimiž Vnitřní faktor pracuje.
Základem je sice ryčný punkový nátěr, místy se zvrtávající v chutný, téměř exploitedovský výplach (Nadějné vyhlídky, Svědek), případně nabírající až metalové odstíny (Život nazmar, Kroužek, Čekárna snů), ale tabu pro tuhle kapelu nejsou ani chytlavě melodizující výlety (nejlepším příkladem budiž Blanka) a další 'antistereotypní' momenty.
Úhrnem to dává desku sice nepříliš překvapivou, ovšem v kontextu žánru každopádně slušnou a nenudící, což je v podobných případech vždy příslovečnou alfou a omegou.