ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Adam Bomb, Vetrol, Deem
Publikoval: JO - Úterý, 20.01. 2009 - 00:34:10
Rubrika: Reportáže

ADAM BOMB, VETROL, DEEM
7. 11. 2008, Praha, Exit Chmelnice

Text: František Kovač
Foto: Jiří Rogl

Kytarista ADAM BOMB je, sportovní terminologií řečeno, americký druholigový špílmachr. Vzhledem k rozdílným úrovním zámořské a tuzemské soutěže mu však téměř nikdo z domácích borců svými schopnostmi nemůže konkurovat. Přesto se reprezentant Spojených států v našich úzkých odborných kruzích (o těch širších laických ani nemluvě) netěší větší než malé popularitě, respektive proslulosti. Pochopitelně k velké škodě všech zainteresovaných.

Adam Bomb, vlastním jménem Adam Brenner, je ročník 1963. Pochází sice z města Seattle, jeho nejen hudební život ale formovalo především Los Angeles, respektive Hollywood. V roce 1982 tam přiletěl na konkurz do Kiss, ve svých osmnácti letech však nebyl vybrán. Bydlel s Izzy Stradlinem, když se formovali Guns N’ Roses, přednost však dostal Slash. Odehrál dva koncerty s kapelou Steeler jako náhradník Yngwie Malmsteena. Na prvních vlastních nahrávkách spolupracoval s baskytaristou AC/CD Cliffem Williamsem a bubeníkem Montrose Chuckem Ruffem. Po přestěhování do New Yorku měl rytmiku složenou z někdejších parťáků Billyho Idola Gregga Gersona a Phila Feita, na kytaru mu přihrával bývalý člen Aerosmith Jimmy Crespo. Předskakovali třeba Metallice nebo taky Chucku Berrymu. Na kontě má doposud 11 alb. Od zmiňované první ligy ho dělí pouze komerční úspěch, o nějž však podle vlastních slov nestojí.

Do Prahy dnes Bomb přijíždí už potřetí. Předchozí dva koncerty viděl strahovský klub 007, nyní ho v rámci turné k aktuální řadovce Rock Like Fuck hostí žižkovský Exit Chmelnice. V zádech má tentokrát obměněnou rytmiku ve složení Paul Del Bello – baskytara a Wookie – bicí. Žel, oproti předešlým příležitostem si tentokrát na show našla cestu rozhodně méně než stovka diváků.

Večer otevírají neslaní, nemastní, nešikovní DEEM. Hudebně jednoduchý punk křížený s rádoby hardrockovou tancovačkou. Instrumentální výkony nevalné, souhra pokulhávající, zpěvák neprůbojný a hlasově nevýrazný. Textové poselství na předpokládatelné úrovni. Škoda ztraceného času. Nechápu, proč Bombovi nepředskakuje někdo stylově spřízněný: třeba pražská parta Empire, hrající momentálně v extaticky euforickém laufu.

Druhým předskokanem jsou rovněž mladíci, pořádající VETROL, v jejichž sestavě co baskytarista figuruje i můj redakční kolega Jan 'hanzzz' Roubíček. Obdobně jako na debutovém dlouhohrajícím studiovém albu Vet’n’roll (jeho recenzi brzy přineseme) jsou naživo stylově rozháraní, takže náhodný divák po chvilce neví, na čem vlastně je. Chvíli posluchačům valí do hlav hutný šlapavý rock, občas přitvrdí až do thrash metalu, místy ale servírují i dosti vylouhovaný punkový čajíček. Škoda. Zatímco v odkazech na osmdesátá léta je kapela výživná a evidentně se cítí silná v kramflecích, ve vodách punk rocku působí dosti nesuverénně. Což je velkým paradoxem, uvědomíme-li si, že právě na třech akordech vzor ’77 před lety začínala. Jejich instrumentační schopnosti jsou pro dané účely zcela dostačující, souhra je bezproblémová. A zaujme i pódiová prezentace, jejímž středobodem je zpěvák a kytarista Jakub Najman, měnící často nejen své nástroje, ale i převleky. Chvíli nepostojí, nepoleží, je furt ve střehu i pohybu. Navíc má zajímavý hlas. Pokud bych měl škatulkovat, založil bych Deem ad acta s nálepkou 'mladí a beznadějní', zatímco Vetrol bych naopak výrazně ocejchoval jako 'mladé a nadějné'.

Celý set páně Bomba je jedna velká a především nepřetržitá show. Byť se jedná o třeskutě kytarovou muziku, nejde o velké (či chcete-li dospělé) umění v intencích Jimiho Hendrixe nebo Garyho Moora. U Adamovy pomyslné hudební kolíbky mnohem spíše pokuřoval Keith Richards a podupával Angus Young. Světla zběsile blikají, ohně planou, dělobuchy práskají, umělá mlha zahušťuje vzduch, konfety se co chvíli snášejí k zemi. A Adam Bomb nepřestává hrát, ani když si vyměňuje kytary, ani když (co chvíli!) přetrhne některou ze strun. Vlastní materiál z různých tvůrčích období prokládá převzatými evergreeny napříč rockovým světem; nechybí ani signifikantní sinatrovský New York, New York. Za speciální pozornost pak stojí fakt, že hraje bez jediné zvukově-efektové krabičky a kytaru má ke stařičkému lampovému marshallovi připojenu kabelem. Víc prostě není potřeba, naopak. Jeho radost ze hry je jedním slovem odzbrojující. Přidává, i když na finále v sále (při smyslech) zůstala sotva čtyřicítka nejvěrnějších.

Chtěl bych žít v zemi, kde jsou takovéhle koncerty na denním pořádku.

Dodatek ze zákulisí

Text: Jan 'hanzzz' Roubíček
Foto: Jiří Rogl

Na koncert pana Bomba jsem se těšil 'jak malej' už od léta, kdy nám možnost zahrát si před ním tak nějak spadla z 'druholigového' zámořského nebe. A protože jsem předpokládal, že s mistry asi nebude řeč, co se týče nějakého půjčování nástrojů, dorazili jsme s mojí kapelou na akci takříkajíc v plné polní.
Jaké překvapení nás čekalo, když si mezinárodní trojice ihned po svém (brzkém) příjezdu začala celý svůj vercajk montovat na pódiu. Hned jsem běžel za skotským bubeníkem, že tu jako … ehm … budou ještě předkapely. A dostal jsem naprosto odzbrojující odpověď, jak jinak než jadrnou skotštinou, z níž jsem odtušil něco jako "borrow – no problem". Podobně jsem si odchytil basáka, který mě počastoval lehce nechápavým pohledem a pro jistotu dodal: "Ti to snad pučim, ne?" Nakonec mě čekalo sousto největší, dohodnout se se samotným, dosti nepřítomně se tvářícím Adamem. Volný překlad našeho rozhovoru v angličtině:
H: "Ahoj Adame, já sem z předkapely. Tví parťáci nám povolili půjčení jejich věcí."
A: "Jééééé."
H: "Kytarový bedny tu máme vlastní."
A: "Jééééé."
H: "Takže bych ti pomohl dát ten marshall, zatím, bokem, jo?"
A: "Jééééé."

Obecně působil Adam Bomb celou dobu před koncertem tak nějak jako ve svém vlastním světě, kdykoli jsem s ním něco řešil, omezil se pouze na "jééééé", eventuelně "kůůůůůl". Pookřál pouze v momentě, kdy obíhal příchozí kvůli tombole a s grácií naprosto zdatného obchodníka ukazoval možné výhry (CD a kalhotky s nápisem 'Rock Like Fuck'). Také jsem si koupil lístek, č. 238.
Po našem setu panstvo nastoupilo na plac a bylo se tradičně na co koukat … a co poslouchat. V záchvatu mé osobní extáze v první řadě, někdy v úvodní třetině setu, jsem byl ovšem vytažen z kotle se slovy: "Ty vole, průser, vzadu praskla voda!" A místo bezstarostného koncertu jsme, my členové předkapel i s barmany, máčeli hadry ve špinavé břečce, sušili své nástroje a vytírali šatnu. Vše tak nenápadně, že to většina přítomných v sále ani nezaregistrovala. (Pro pořádek musím dodat, že tato nehoda nejde na vrub klubu.) No a právě v tom zápalu ždímání jsem nezaregistroval, že probíhá tombola. Ani se mi nechce psát, že právě můj lístek vyhrál hlavní cenu, což jsem se dozvěděl až druhý den, když se mi parťák chlubil, co všechno vyhrál – a že nějakej vůl, co měl lístek 238, si tam před ním nebyl schopen dojít. Naštěstí náplast na tuhle bolístku přišla ještě v předstihu: to když za mnou přiběhl náš bubeník, jestli nevím, kde mu schne virbl, jelikož Wookymu ten jeho prasknul, takže mu půjčí svůj. Virbl jsme našli, bubeníkovi ho vlastnoručně vyměnili během nepřerušené písně, kdy na nás v průběhu svých kytarových orgií nevěřícně zíral Adam Bomb. Nakonec nás vztyčeným palcem pochválil jakože aha – a jelo se dál.

Chtěl bych žít v zemi, kde na takových koncertech netryská v backstage na naše věci voda…


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.07 sekund