ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Arakain, Empire, Dymytry
Publikoval: JO - Středa, 24.12. 2008 - 01:25:54
Rubrika: Reportáže
Jan Toužimský, Arakain

ARAKAIN, EMPIRE, DYMYTRY
13. 12. 2008, Praha, Retro Music Hall

Text: František Kovač
Foto: archiv Retro Music Hall (Roman Akak)

Za aktuální situace, kdy je průnik mezi ortodoxní fanouškovskou obcí Arakainu a Aleše Brichty respektive AB Bandu sotva třetinový, zatímco vzájemná 'mezigalaktická' tolerance koreluje s hranicí sta procent, je pochopitelně velká škoda, že se protagonisté a managementy obou těles nedokáží dohodnout na uspořádání společné, opravdu monstrózní metalové akce v předvánoční Praze a sebestředně drobí návštěvnický potenciál mezi dvě separátní akce komorních rozměrů. Vždyť do vinohradského Retra se třetí adventní sobotu dostavila zhruba stejná plus-mínus pětistovka fanoušků, jako za necelý týden poté na strašnickou Barču. Na druhou stranu, jsou určité věci, přes které prostě vlak nejede - a osobní vztahy pánů Urbana a Kuba na straně jedné a Brichty na straně druhé jsou toho demonstrativním příkladem… Inu, buďme rádi, že se oba koncerty alespoň nekonaly ve stejný čas.

Dymytry

Junioři DYMYTRY, startující s úderem osmé večerní celou dnešní show, jsou – když se to vezme kolem a kolem - velmi nadějná kapela z rodu 'mladí a nasraní'. Jejich psy-core stříknutý nu a thrash metalem je totiž především brilantně instrumentálně zvládnutý, takže zaujme na první poslech. I souhra jednotlivých hudebníků je perfektní, což už se tak často – na rozdíl od individuální 'namakanosti' jednotlivých sólistů – u takto mladých souborů nevidí. Stejně tak vokální výkon křiklouna Prothea vám neomylně uvízne ve sluchovodech. Horší už to ale bylo s celkovým zvukem: předskokanská daň byla v tomto ohledu odvedena vskutku řádně. Kamenem úrazu pak byla (a podle desky vlastně i obecně je) nevysoká umělecká invence a potence souboru. Pódiové masky jsou sice veskrze originálními kousky, při pohledu z větší dálky ovšem nelze nekonstatovat větší než malou podobnost se zámořskými Slipknot a jejich dalšími klony. Hudebně jakbysmet, nejde sice přímo o bezhlavé přejímání cizích vzorů, ale po třetí písničce je to prostě bezpohlavní (byť zatraceně a chutně nadupaný) stereotyp. Nejen že odhadnete jednotlivé inspirační zdroje a tedy i to, co se bude dít za pár vteřin, jistotu máte i v horizontu desítek minut. Pokud se kluci během pár let skladatelsky vypíšou a svébytně ukotví, pokud přestanou jako ústřední mantru své tvorby praktikovat podladěnost za každou cenu, máme se na co těšit! Za dobu, co je sleduji, už dokázali muzikantsky ujít zatraceně velký kus cesty. Zbývá neustrnout, což je ovšem někdy to ze všeho nejtěžší…

Zdeno Pradlovský, Empire

To EMPIRE už mají ve všem jasno. Absolutně a zcela. Ostatně ústřední trojice Radek Kurc (zpěv) – Dario Sapienza (kytara) – Michal Žďánský (baskytara) už jsou taky staří pardálové, kteří by své předchozí hudební zkušenosti mohli rozdávat plnými náručemi. Úderná a pekelně přesná rytmika, přímočaré refrény křížené se stadiónovými chorály, chytlavé avšak nevlezlé kytarové melodie. To jsou základní poznávací znamení téhle kapely, vyznávající zaoceánské glam/hard rockové desatero. Jejich situace je pochopitelně – v kontrastu s Dymytry – o to jednodušší, o co jsou právě glam/hard rockové kořeny, z nichž pánové rostou do krásy, drahnými léty života rozložité a stabilní. Ale každému, co jeho jest, aneb proti gustu žádný dišputát. Šok se koná hned na úvod. S úvodním intrem totiž na scénu nenastupuje kapela, ale v mikropodprsenkách a minikalhotkách oděné tanečnice Sally a Šárka, civilním zaměstnáním přebornice ve stripshow. (Abych nelhal, na úvod mají děvčata na svých ladných mladých tělech navlečená trička s logem kapely, ta ovšem briskně a stylově odhazují, aby mohly patřičně vyniknout všechny jejich vnady.) Velká škoda, že se nepodařilo na krajích pódia nainstalovat zamýšlené piedestaly, aby z oněch sexuální energií nabitých orgií měli naživo něco i fanoušci v zadních řadách, kteří se takto museli spoléhat pouze na zprostředkovanou videoprojekci. Snad neprozradím příliš, když prásku, že dámy zřejmě vyrazí s kapelou napřesrok na celé jarní turné. To Empire opět pojede spolu s Arakainem, aby (oba spolky) evangelizovaly svá nová, na jaře 2009 emitovaná alba. Ostatně na materiálu z chystané novinky, s prozatímním pracovním názvem Lobotomie (podle jedné z nových písní), celý dnešní set Empire stál. Skladeb z debutového Zrození draka se mnoho nehrálo; prý je už všichni znají, navíc pánové razí tradiční způsob práce, kdy se na alba nahrává pouze to, co lidi bere naživo. Pokud mohu podle jediného zážitku předběžně soudit, máme se opravdu na co těšit. Novinky jsou totiž povětšinou rychlejší, údernější, tvrdší, hustší … prostě větší 'prasopal'! Velká škoda, že napřesrok nebude s kapelou moci pokračovat zabijácký bubeník Zdeno Pradlovský, kterého bude plně vytěžovat jeho domovský Kreyson.

Jiří Urban, Arakain

Na závěr ARAKAIN, hlavní hvězdy večera. Ať napíšu cokoliv, bude to vždy souzeno jako kontroverzní. Buď budu pro přátelství s Alešem Brichtou podezírán z neobjektivní kritičnosti, nebo naopak z nekritického hodnocení právě v rámci naznačených osobních vztahů k někdejšímu zpěvákovi téhle nepopiratelné legendy tuzemského metalu; tedy že budu pouze chválit, abych na sebe náhodou nevrhl stín podezření z negativní podjatosti. Můj názor na působení Arakainu po Alešově odchodu je každopádně všeobecně známý a jasný: Arakain bez Brichty mě nebaví. Nic víc, nic míň. Hudebně se totiž kapela posunula do vod, které mi nechutnají; byť jí instrumentálně ani pěvecky rozhodně není co vytknout. A stejně jako aktuální hudební rozpoložení pánů Urbana, Kuba, Macha, Doksanského a Toužimského mě příliš neoslovují ani jejich novodobá textová poselství. Je to prostě věc vkusu. Obdobně nelze téměř nic vytknout pódiové prezentaci kapely, natož jejímu ozvučení. Jediná má zásadní výtka tak směřuje k přetržení dobře nastartovaného tempa koncertu pohostinským vystoupením dámského smyčcového tria IN FLAGRANTI, které bylo možná efektní, z mého pohledu však hudebně plytké až samoúčelné. Jako přimíchávaný playback loňského symfonického orchestru v některých skladbách. Fanoušci byli ale každopádně nadšeni a odcházeli spokojeni. A to je to hlavní. Nezbývá než pogratulovat, pánové.

Jiří Urban ml., Dymytry

Pohled druhý

Text: Jan Martinek
Foto: archiv Retro Music Hall (Roman Akak)

Arakain se snad již pevně zabydlel v pražském Retru. Kéž by tak dával najevo, že přesun z venkovských sálů do klubů mu svědčí – v Retru by tomu více či méně odpovídal setlist –, ale nepředbíhejme.
V úvodu se musím nicméně omluvit zahajujícím DYMYTRY, že jsem jejich zahřívací vystoupení nestihl. Viděl jsem je na jaře tohoto roku v klánovickém Black psu a odtamtud jsem si odnesl vcelku pozitivní dojem, jen by svou tvorbu měli trochu osvěžit, aby nepůsobila stereotypně, a také nevím, nakolik jim svědčí ono maskování – těžko se mohou vymlouvat, že Slipknot vlastně nikdy neviděli. Zkrátka to vypadá jako jedna velká pozéřina.

Radek Kurc, Empire

Dorazil jsem v době, kdy se už pódium připravovalo pro EMPIRE. Radek Kurc, Dario Sapienza a spol. vězí pevně v mantinelech amerického hard – či glam – rocku osmdesátých let a nic jiného po nich asi nikdo nechce. K tomu patří veškerá instrumentální i vizuální klišé, ale budiž: svůj styl prezentují přece jen vychytaněji a lépe než tuzemské regionální tancovačky. Tahounem kapely je technicky výborný bubeník Zdeněk Pradlovský (Kreyson, Shaark), kterého si nedávno vybral do své smečky Master i sám 'Otec zakladatel' death metalu Paul Speckmann. Oživením setu Empire byly dvě striptérky, které obšťastňovaly (bohužel jen) lačné pohledy metalových tatíků i jinochů z nastupující generace fandů těžkého kovu. Těžko říct, která věková skupina byla v Retru v přesile, můj dojem byl, že se tam sešla většina mladších lidí. Každopádně jsem měl pocit, že Empire svůj set možná až zbytečně natáhli (na to, že nebyli v roli headlinera), na druhou stranu nevěřím, že by jejich šedesát minut na pódiu nebylo dopředu změřeno a schváleno hlavní kapelou.

Jan Toužimský, Arakain a In Flagranti

ARAKAIN tak nastoupil za zvuku majestátního intra a od prvního hrábnutí do strun v Ďábelské hře ze stále aktuálního alba Labyrint bylo jasné, že máme co do činění se špičkovým zvukem. Kapela od úvodního tónu profesionálně zařezávala a atmosféra v naplněném Retru byla od samého začátku parádní. Kdo si ji užíval asi nejmíň, byl však pěvec Jan Toužimský – bylo na něm vidět (ne slyšet), že bojuje s plicním neduhem a opravdu mu není moc dobře. Však také kapela podle jeho slov bojovala s tím, zda koncert kvůli zpěvákově indispozici neodvolat. Toužimskému všechna čest, že zvládl téměř dvouhodinový koncert utáhnout bez slyšitelných problémů, podotýkám však, že zdraví je přednější – v Bráně iluzí mu například záchvat kašle znemožnil zpívat refrén. Naštěstí si solidární publikum rádo zařvalo, a to v průběhu celého koncertu. Nebýt této nepříjemnosti, mluvil bych možná o nejzdařilejším vystoupení Arakainu (nebo minimálně o jednom z nich), které jsem viděl. Potěšil mě setlist, ve kterém se vcelku vyrovnaně střídalo brichtovské a pobrichtovské období a zvláště ve starších skladbách (Magor, Špatný dny) indisponovaný pěvec ukázal, že s hlubokými party původního zpěváka se vyrovnává s grácií, což byla věc, kterou ne vždy úplně vychytával jeho předchůdce Petr Kolář; čert buď jeho rockové duši milostiv. Překvapením večera bylo dívčí smyčcové trio IN FLAGRANTI, které přišlo svými klasickými nástroji opentlit Marilyn (jeden z vrcholů koncertu, stejně jako na aktuálním živáku XXV Eden), Hříšný touhy (překvapení z alba Warning!) a Černý koně (moje subjektivně nejmíň oblíbená skladba Arakainu, při které jsem si oddychl, že můžu konečně jít na bar doplnit zásoby pitiva). Posléze se pánové z Arakainu odporoučeli do šatny 'na panáka' a nechali sličná děvčata zahrát na housličky a cello metallikovskou Nothing Else Matters, což bylo opravdu, ale opravdu velké překvapení, kdo by zrovna tuhle skladbu čekal? No řekněte. Ale dost ironie. Na vytleskávanou klasiku Proč? tentokrát nedošlo a nedivil bych se, kdyby tahle letitá skladba kapelu už dost nudila. Závěrečná Apage Satanas však byla krásnou a definitivní tečkou za velmi vydařeným večerem. Teď nezbývá než popřát Honzovi Toužimskému pod stromek hlavně hodně zdraví. Aby mohl ještě dlouho na pódiu s Arakainem řádit ... a nejen tam.

Dymytry

Pohled třetí

Text: Jan 'hanzzz' Roubíček
Foto: archiv Retro Music Hall (Roman Akak)

První kapela DYMYTRY, parta, kterou jsem naživo zhlédl po více než dvou letech, doplatila, tak jako všechny první kapely na takových akcích, hlavně na tristní zahuhlaný zvuk. Ovšem svojí tvorbou onen zvukový chuchvalec ani moc nepomáhala rozmotat. Skladby splývaly jedna s druhou, hrané v podobném tempu a podobně 'hluboko', takže nějaké technické vychytávky ze strany muzikantů byly spíše pro oko, než aby v tom zvuku byly k rozpoznání. Ani zamaskovaná image mě příliš nebere, klasická vlasatá show je mi mnohem bližší než se koukat, jak členové 'hrozej' pomocí cingrlátek na svých maskách (a v civilu si užívají svých praktických účesů). Jinak kapela podala výkon pro takovou akci na úrovni, snad jen vložené intro/outro v podobě částí americké hymny mi přišlo do celkového koloritu koncertu poněkud násilně vložené.

Dario Sapienza, Empire

Následující EMPIRE byli naprostá lahoda. Zvuková úroveň šla o několik řádů výš, kapela navíc svým fandům rodu mužského připravila potěchu pro oko v podobě dvou go-go tanečnic. Takže: kromě toho, že u Empire se je ohledně show vždy na co dívat, nyní to bylo tuplem tak. Kvartet inspirovaný americkou rock'n'rollovou muzikou nezůstal své pověsti nic dlužen a svojí energií dokázal zástup metalistů pod sebou slušně rozhýbat. Navíc se kapela nebojí své songy vydané na doposud jediném albu Zrození draka náležitě upravit, aby naživo měly ještě větší sílu. Druhá polovina setu se ke všemu nesla ve dvoukytarovém duchu díky hostování arakainího zvukaře Ondry Martínka. Ovšem nejvíc asi přítomné, troufám si tvrdit, nakopnul výkon Zdena Pradlovského na bicí. Co ten dokáže vyprodukovat se svojí minimalistickou soupravou, to je doslova krycí palba Rudé armády. Jediné, co mě trochu mrzí, je, že kapela už příliš nečerpá ze svého aktuálního alba (Spi dál a Chceš znát mi v playlistu docela schází). Vystoupení Empire se neslo ve skvělé náladě a atmosféře, proto budiž zapomenuty dvě pro mě slyšitelné 'slabší chvilky' v jinak tradičně vynikajícím výkonu kapely.

Mirek Mach a Zdeněk Kub, Arakain

Kdo byl však na této akci boss, bylo jasné vzápětí. To se na paškál pomalu chystali ARAKAIN a do té doby plný kotel se stal jaksi ještě plnějším. Začátek koncertu jsem poněkud nestihl, protože jsem si šel odfrknout do chodby k šatnám. A jaké bylo moje překvapení, když se ke mně přihrnula nádherná holka s moderním elektrickým violoncellem, následována dvojicí neméně sličných kolegyň, jestli nevím, kudy se dostat na pódium. Cestu na pódium jsem sice věděl, ovšem než jsem se z toho šoku vzpamatoval, dámy již byly navedeny odpovědnou osobou a mě mohlo těšit, že jsem se o onom avizovaném vánočním překvapení v podobě dámského smyčcového tria dozvěděl asi o 5 minut dříve, než zbytek Retra. Z vystoupení Arakainu, které jsem v poslední době zhlédl, se mi tento výkon líbil asi nejvíce. Možná také proto, že Zdeněk Kub neměl nápadně bílá odposlechová sluchátka (viz report z Beatové síně slávy 2008) a i přes avizovanou hlasovou indispozici Honzy Toužimského. Ta byla vcelku košatě probrána na fóru webu arakain.eu.

Sally

Šárka


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.08 sekund