EVAREST – Fear
Farvahar Records / 51:41 + 9:04

Česká speedmetalová scéna je pro mě pojem … opravdu. Ale asi s takovou image jako žabky od Vietnamců za 'cicetpetkorún'. Je to levné, je to dostupné, je to náhražka a dlouho mi to nevydrží. Jsme tu holt ze speedového hlediska trochu zaostalí a jen bezprizorně přežvýkáváme v Evropě již dávno přežvýkané, strávené a z větší části již vykálené. Že je česká takzvaná speedmetalová špička, ještě z mně nepochopitelných důvodů povětšinou podporovaná místní kritikou, ve srovnání s Evropou víceméně k smíchu a někteří zástupci ještě jsou pro zjevný 'dostatek' osobitosti přezdívaní jako český Stratovarius atd., to je vskutku nic moc vizitka.
Podobný nelichotivý předsudek jsem měl i k tvorbě kapely Evarest. Formace zmítaná neustálými personálními šach-maty a nakonec i změnou názvu (dříve se kapela jmenovala Candela) rodila své album Fear poměrně dlouhou dobu. S faktem, že na desce působí v hlavní roli ženský vokál, jsem očekával jakési rozhárané nic, korunované zoufalým rádoby operním kvílením, které by měl na svědomí neslaný nemastný, u nás již několikátý hlasový 'pseudoklon' Tarji Turunen. Nuže … mýlil jsem se!
Ne že by tohle album znamenalo nějaký průlom v mých názorech, ale překvapení je to příjemné. Tisíckrát ohrané schéma se zde objevuje i tak, ale když se tomu dodá melodie, která má hlavu a patu a zároveň se mi po druhém poslechu nezhnusí, je to prostě paráda. A je nakonec jedno, jestli pod tím vším valí dvojkopák jako kulomet, nebo jest to doprovázeno decentním bluesovým shufflem. Pokud pominu poněkud kýčovitě fanfárové intro, už první věc Searching For Lost Times ukazuje co Evarest nabízí. Krom klasické speed omáčky navíc ještě solidní kytarovou melodiku se slušným feelingem, což jde ve sférách žánru, plného poněkud vychladlých odměřenců, za každou cenu se snažících všechny odrovnat svojí technikou, docela k duhu. To všechno zastřešuje příjemný (až sexy) dámský vokál.
Pokud pominu následující, pro mě v rámci alba spíše podprůměrnou titulní Fear, pak následuje silná trojka. Hlas basáka Olafa na začátku Lost Race mi trošku evokuje starého dobrého Kaie Hansena, následující balada For Goddammed Love už je docela velká lahoda a celé je to završeno instrumentálně zajímavou Hero's Fate; jak zpravidla neřeším texty a už vůbec ne texty v angličtině, tento mě svojí power esencí zaujal, hlavně užitím učebnicových slov jako strong, kings, fighting, gods, brave, warrior … no ještě mi tam chybí snad jen steel a sword, pak by se to svojí metalovou pravdivostí mohlo vyrovnat i samotným Manowarům.
Intermezzo v podobě Requiescat nabízí trochu více hlasového kontrastu mezi Olafem a zpěvačkou Evou, zajímavá je i její poněkud zkrácená česká bonusová verze Pohroma na konci desky, kde svůj hlas zapůjčil i Radek Kurc z Empire. Poslechovým vrcholem z řekněme většinové tvorby kapely je pro mě ale jednoznačně River Of Death - toť paráda od začátku dokonce. Ale tak jako tak, já mám nejradši tvrdej rock, a tvrdej rock mi nabízí k závěru desky Go Away, ta disponuje zmíněnou rockovou kostrou, a to je prostě ono. Na metalovém albu je to víceméně něco navíc, ale je to koření, které celku dodá opravdu šmrnc. Závěrečnou instrumentálku Victory bych naopak klidně oželel. Stejně jako bonusy For Goddammed Love a Pohroma. Osobně bych je spíše umístil na disk v digitálním formátu k videoklipu Fear (který se na desce nachází), protože v tomto případě jsou na desce jako takový ocas, který narušuje její kompaktnost. Konkrétně bonusová verze For Goddammed Love je až na absenci klávesového intra víceméně identická, proto mi její umístění přijde v konečném důsledku zbytečné.
Ze zvukového hlediska jsou splněny všechny normy (však také mastering proběhl ve Švédsku), jenom celková hlasitost mi přijde na dnešní poměry docela nízká. Tedy v kontrastu s jinými nahrávkami, které mi na stejné úrovni rvaly uši. Z produkčního hlediska je vše příjemně poslouchatelné a nejsou tu žádné perverze, které by příjemné plynutí songů narušovaly.
Nástrojová vozba šlape, zpěv a sólovka celek zastřešují. Takže: desku si klidně ještě párkrát poslechnu. A to je co říct.