Text: Petr Korál
Foto: archiv
Šestašedesátiletý kytarista, zpěvák a skladatel PETR JANDA, v roli frontmana kapely Olympic nestor domácího bigbítu, právě vydává své druhé sólové album Jednou jó, jednou né. Děje se tak po dlouhých deseti letech od debutu Co je dobrý a co zlý.
Dlouhých deset let po albu Co je dobrý a co zlý vydáváš druhou sólovou desku. Co tě k tomu vedlo?
Já mám vždycky období, kdy ze mě písničky moc nelezou, a pak zase období, kdy to ze mne úplně tryská a jde to strašně lehce. Což je právě teď... Kdybych se do toho pustil, za půl roku bych klidně mohl vydat další desku! Těch uplynulých deset let jsem se autorsky trošku trápil, neudělali jsme moc nových písniček vlastně ani v rámci Olympiku. Teď to ale ze mě najednou všechno tak silně a spontánně vyvřelo, že jsem si říkal: To je přesně ten okamžik, kdy je třeba začít pracovat na sólové desce! Fanouškům jsem ji sliboval dlouho.
Kteří muzikanti a případní další hosté s tebou album natáčeli?
Původně jsem chtěl točit s bubeníkem Jirkou Hrubešem (kdysi člen Pražského výběru, nyní už léta spoluhráč Jany Kratochvílové -pozn. pk). Doporučoval mi ho i Milan Peroutka, bubeník Olympiku. Bohužel to nevyšlo, ale na desce se podílel aspoň jako autor jedné písničky. Jsem moc rád, že tam je – myslím, že je docela znát, že není ode mě, a to album ozvláštňuje. Ve hře byl také starý kamarád a souputník Erno Šedivý (ex-Flamengo, Energit, Life After Life aj. -pozn. pk), ale nakonec desku nabubnoval Jirka Zelenka (jinak Žlutý pes, Vladimír Mišík & Etc..., Bratři Ebenové, Blues Session -pozn. pk). Což je pikantní vzhledem k tomu, že Jirka před více než dvaceti lety, když nás opustil Petr Hejduk, vyhrál konkurs do Olympiku! Jenže musel tenkrát jít na vojnu, takže do Olympiku nastoupil Milan Peroutka, který v onom konkursu skončil na druhém místě...
Baskytaru stejně jako na mé první sólovce natočil Martin Lehký, klávesy Aleš Háva. Celé to šlo strašně rychle. Všichni byli neskutečně připraveni. Kompletní repertoár desky jsme nazkoušeli během tří hodin na jediné zkoušce. Hned druhý den jsme začali točit a za 19 dní byla deska kompletně hotová! Do třech věcí jsem použil komorní smyčcový orchestr, v jedné skladbě je fagot, v jedné saxofon... a já sám jsem si v jedné písničce zahrál na housle. Ještě bych rád zmínil, že hodně mi pomohl také František Fiala, který dělal spoluproducenta alba.
Kdo všechno ti vypomohl s texty?
Pavel Vrba, Eduard Krečmar, Karel Šíp, Aleš Brichta a Franta Fiala. A něco jsem si napsal sám.
Bylo při tvorbě materiálu pro tohle album vyloženě záměrem, aby písničky zněly jinak než ty, které píšeš pro Olympic? A čistě subjektivně: povedlo se to?
Ano, myslím, že se to povedlo. Jsou to jiné písničky, dalo by se říct jednodušší, než jaké píšu pro Olympic. Jde o věci, které jsem většinou Olympiku ani nenabízel, protože jsem cítil, že se tam nehodí. I když na druhou stranu tak třetina písní z Jednou jó, jednou né by se v repertoáru Olympiku objevit mohla, ale určitě by byla jinak zaranžovaná.
Písně na Jednou jó, jednou né jsou celkově o dost osobnější než většina věcí na olympických deskách...
To je logické. Tohle album je moje osobní výpověď, kdežto nahrávky Olympiku jsou kolektivním dílem a tam se takhle osobně prezentovat nemůžu ani nechci. Na svých sólových deskách se ale záměrně poměrně dost otevírám a zpívám i o věcech, které jsou pro řadu lidí tabu. Já se za svoje vnitřní pocity nestydím a klidně je pouštím do světa, jestliže mám potřebu ze sebe něco vykřičet.
Nečinilo tobě a dceři Martě určitý problém nazpívat duet Dotyky slávy, který pojednává přímo o vaší rodině a dotýká se i tragických událostí, které v ní nastaly?
Marta se k tomu nevyjadřovala, ale odzpívala to krásně a citlivě. S Martou si hodně rozumíme nejen v muzice, ale i v soukromých věcech, a i to se na vyznění té písně určitě projevilo.
Skladba Ještě držím pohromadě je reakce na občasné jedovaté poznámky těch, kteří už tě posílají do důchodu nebo přímo do rakve?
(smích) Ten titulní slogan mám vymyšlený už několik let. Tuhle píseň jsem si opravdu zazpíval s gustem! Nabídl jsem ji taky Pavlu Sedláčkovi, aby 'na stará kolena' nazpíval zase rock’n’roll s českým textem, a on si ji opravdu vzal, takže se teď těším na jeho verzi. Text se mi psal strašně lehce, úžasně jsem se tím, že národu sděluju svůj aktuální zdravotní stav, bavil.
Nebeskej big beat je takové nostalgické ohlédnutí za mrtvými kamarády. Který bývalý muzikantský kolega ti schází nejvíc?
Strašně mi chybí Mirek Berka. Vzpomněl jsem si na něj právě v souvislosti s písní Ještě držím pohromadě, do níž jsem si představoval rock’n’rollové piano a bohužel zjistil, že ho tady v podstatě už nikdo neumí zahrát. Chtěl jsem tam Petra Vondráčka, o němž vím, že to dnes u nás snad jako jediný dokáže, ale nepovedlo se mi ho sehnat. Proto jsem nakonec oslovil Boryše Seckého, který do té písničky namísto piana nahrál saxofonové sólo.
Hodně často ale vzpomínám i na Jana Antonína Pacáka. A nejen proto, že neustále chodím kolem jeho obrázku, který namaloval ještě kdysi ve Francii a já ho mám pověšený v předsíni...
Co tě přimělo předělat k obrazu svému moravskou lidovku Ej od Buchlova?
To byl nápad producenta Franty Fialy. Říkal, že když na prvním sólovém albu mám jako instrumentálku Dobrú noc, bylo by fajn v podobném duchu pokračovat. Sice nejsem nijak velký vyznavač folklóru a na folklórní koncert bych asi nešel, ale některé písničky mě oslovujou – a Ej od Buchlova miluju od malička.
Budeš věci z novinky hrát i naživo? Chystáš nějakou speciální šňůru, anebo se některé věci stanou součástí repertoáru Olympiku?
Samostatné koncerty zatím neplánuju, ale Ještě držím pohromadě a ještě jednu věc z mé nové desky bych rád zařadil do repertoáru Olympiku.
A propos, jak vypadá nejbližší budoucnost tvé mateřské skupiny?
V září začneme natáčet album Rockové Vánoce, které vyjde ještě letos a bude obsahovat zhruba šestnáct koled včetně první věty České mši vánoční. Myslím, že je potřeba dát naší generaci koledy v normálním, modernějším hávu, že je možná přijme líp než v tom klasickém pojetí s dětskými sbory, cingrlátky a operními zpěvy. Já osobně koledy miluju, hraju je odmalička, takže práce na téhle desce pro mne bude strašně příjemná a nebudu se do ničeho muset nutit.
Pokročilé vyhledávání
