ROCKSHOCK - www.irockshock.net
>>> VYHLEDÁVÁNÍ

Pokročilé vyhledávání


>>> HLAVNÍ MENU

  H L A V N Í   S T R Á N K A
  K O N T A K T Y   &   I N F O

  A K T U A L I T Y
  K A L E N D Á Ř   A K C Í
  VIDEO SHOCKPARÁDA

  R E C E N Z E
  R E P O R T Á Ž E
  F O T O G A L E R I E
  ROZHOVORY & PROFILY
  V Ý S L E C H
  SPEAK ENGLISH OR DIE
  S O U T Ě Ž E

  U N D E R G R O U N D
  Z Á K U L I S Í
  S T O P   -   T I M E
  A R C H I V   Č L Á N K Ů
  PŘEHLED RUBRIK


  ROCKSHOCK NA FB

>>> P A R T N E Ř I

  N A Š I   P A R T N E Ř I

>>> RECENZNÍ TIP


MATER MONSTIFERA
  – Vězení bizarních bohů

Další recenze zde!

>>> VÝSLECH


Jan 'Skleník' Sklenář
Mirek Dvořák
Milan Hoffmann
Kečup
Loco Loco
Tonda Rauer
Pavel Pešata
Bobby Floutek
Jožin 'Nogando' Noga
Marek 'Mára' Dostál
Tom Wouda
Witch Hammer
Gate Crasher

>>> WEBY REDAKTORŮ


Osobní web Františka Kovače

Osobní web Jiřího Rogla

Osobní web Jiřího Olszara

Web redakčního spolupracovníka Pavla Bartase

Osobní web Mirka Valenty

Osobní web Luboše Hnáta

Kiss, Cinder Road
Publikoval: JO - Sobota, 14.06. 2008 - 03:09:43
Rubrika: Reportáže

KISS, CINDER ROAD
6. 6. 2008, Praha, O2 Arena

Text: František Kovač
Foto: Jiří Rogl

"You wanted the best…you got the best!" Přesně v intencích filosofické premisy tohoto reklamního sloganu, který coby signifikantní zdravice nemůže chybět na startu žádné show největšího rockandrollového cirkusu světa, jsem k pražskému koncertu KISS přistupoval. Nejsem totiž - na rozdíl například od kolegy Bohouše Němce, který o 'rytířích v satanových službách' nemluví jinak než jako o 'nadlidech' - za hrob oddaným fanouškem téhle kapely, přijímajícím zbožně každý pšouk vanoucí z jejích útrob. Naopak, v globálním kontextu, nazíraném skrze objektivně měřící optiku, na detroitských maškarách po instrumentační, pěvecké, muzikální ani textařské stránce moc suchých nitek nenechávám. Na druhou stranu jim ovšem ani neupírám několik vpravdě geniálních hitmakerských zásahů, stejně jako bez jediné námitky kvituji jejich korunovaci za nejsvrchovanější panovníky živých performancí v širém rockovém hájemství.

Prostě a jednoduše, když si jdete sednout na dřevěnou lavičku pod plátěné šapitó, taky od tamních klaunů nečekáte výkony jako od herců v Národním divadle. A o tom to celé je! Šel jsem se do vysočanské arény bohapustě pobavit za zvuků kytar a toto mé očekávání bylo vrchovatě naplněno. Dostal jsem, co jsem chtěl a k tomu i něco navrch. Kdybych se ten večer býval chtěl rozplývat nad technicko-instrumentačními finesami, zůstal bych doma a v klidu si do sluchátek pustil jazz. Jenže já měl po téměř deseti letech zase chuť na Detroit Rock City, Deuce, Love Gun, Shout It Out Loud, I Was Made For Loving You a Rock´N´Roll All Nite. Pěkně na živo, s originálním zaoceánským pozlátkem, které tady nikdo neumí ani nakašírovat, se všemi myslitelnými a předvídatelnými chybami, s originálními maskami a kostýmy, statisíci konfet, bateriemi reproduktorů, reflektorů a laserů, litry falešné krve, desítkami světlic odpalovaných přímo z krků hrajících kytar a dalších charakteristických pódiových libůstek téhle veskrze nesmrtelné čtveřice.

Co na tom, že Simmonsovi už visí kůže v podpaží pomalu stejně okatě jako Keithu Richardsovi? Vadí snad někomu, že měl Stanley všechny chlupy na hrudníků temně černé, i když byl minule na stejných partiích zatraceně šedivý? A že je služebně nejmladší kytarista Tommy Thayer, který vlastně s původní sestavou nemá pranic společného, nejlepším instrumentalistou souboru, jehož sóla ani nebolí poslouchat? Kiss…my ass!

Pokud bych měl vybrat moment, který mě nejvíc dostal, nebylo to ani Simmonsovo krvavé dávení spojené s baskytarovým 'sólem', ani Stanleyho efektní průlet provedený proklatě nízko nad hlavami fans, ale Paulova slova uvozující skladbu Rock´N´Roll All Nite – "Zapomeňte na všechny starosti tam venku, odmyslete si všechny problémy tohoto světa a bavte se rockandrollem celou noc!" Kýč, jasně, ale krásnej! Stejně jako reprodukované outro God Gave Rock´N´Roll To You, znějící do pozvolna se rozsvěcující haly.

Abych nezapomněl – předskokani: CINDER ROAD. Začali přesně v osm. A byla to jejich největší devíza za celý koncert. Nemastný neslaný poprock šmrncnutý glamem sice neurazil, ale rozhodně ani nepotěšil věci znalé příchozí. Byl totiž bez výrazu, bez nápadu, instrumentálně plochý, tempově uondaný. Byť měli k rytmice (chladná, neživě strojová; k čemu v takovém případě přesnost?) a zpěvákovi (zajímavá barva hlasu, ale mizerná, neinvenční práce s ní - zkrátka možnosti tušené někde ve sférách vysoko nad předvedeným výkonem; navíc sám o sobě nevýrazná, necharismatická persona) 2 kytary, které ovšem neodehrály ani notu 'navíc'. Ex post mě napadlo: mladicky nerozvážný pokus o Velvet Revolver, s absolutní absencí veškerých kořenů. Když si vzpomenu na skvělé Buckcherry při Psycho Circus tour - nebe a dudy!

Druhý pohled

Text: Jan 'hanzzz' Roubíček
Foto: Jiří Rogl

Přesně v den 64. výročí vylodění v Normandii do naší malé bezvýznamné vlasti zavítal globální hardrockový megakolos jménem KISS. Vzhledem k tomu, že Kiss u nás hráli po revoluci počtvrté, což není zase taková 'darda', kotel dychtící po malovaných scichtech stárnoucích židovských synků, pějících cosi o šílených nocích a nekončícím rokenrolu, byl vyprodán skoro tak rychle jako Madonna, přičemž nějaká Kylie nebo Avril se rychlostí (vý)prodeje Kissákům přibližovaly jen zdaleka.

Co je to Kiss? Kiss, to je show, nebo spíše Show, nebo ještě lépe je to SHOW! Jít na Kiss a čekat decentní rockový koncert s progresivními prvky a neokázalým projevem je cosi jako pustit si porno a čekat filozofické dílo hodné Kurosawy. Přímočará show plná světelných efektů, padajících konfet a rock’n’rollu dala natěšené hale to, co si opravdu přála. Pokud zde budu papouškovat zavilé kritiky, mohl bych si vzít na paškál, že Kiss nejsou žádní hudební géniové, sázejí hlavně na efekt a image, že se v podstatě nic nového nestalo... NO A CO? Osobně si prožít plejádu neuvěřitelně nakažlivých hitů společně s očekávanou show, chrlením krve, průletů nad kotlem a kytarových sól je něco, co by si neměl žádný rocker odpustit.

Ústřední duo Gene Simmons a Paul Stanley předvedli svůj standard a díky make-upu nemůže nikdo tvrdit, že tam běhá parta vyžilých soušek, protože to zas tak poznat není. Eric Singer mě zpoza bicích příjemně překvapil svým vokálem a relativně neznámý Tommy Thayer odehrál na kytaru naprosto férový výkon včetně povedeného sóla.

Playlist těžil hodně ze 70. let včetně 'diskohitu' I Was Made For Loving You či hymny Detroit Rock City a mě mrzela pouze maličkost, že se tímto nedostalo na titulku z aktuálního - respektive vhodněji: posledního - alba Psycho Circus.

Co muslimovi návštěva Mekky, to rockerovi návštěva koncertu Kiss. Toť můj poznatek po zhlédnutí pátečního nášupu. Nakonec chci podotknout, že se nepovažuji za fanouška Kiss, znalost jejich repertoáru je u mě omezena na základní výběr největších hitů, ale možná právě nijak přehnané očekávání nakonec vyústilo ve výše popsané nadšení.


 
>>> ODKAZY

  Prohledat rubriku

  Najít další články autora

 Nejčtenější článek rubriky Reportáže:
Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

>>> MOŽNOSTI

 Vytisknout článek Vytisknout článek


  Diskutovat o tématu


   Sdílet článek...
 


Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
ROCKSHOCK - www.irockshock.net

(c) František Kovač + Rockshock, 2005 - 2011: texty, grafické prvky, přizpůsobení systému United-Nuke, serverová a portálová administrace. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-3046. Další publikování nebo jiné šíření obsahu serveru je bez předchozího výslovného souhlasu provozovatele zakázáno. Za obsahovou správnost a právní
bezchybnost publikovaných textů odpovídají výhradně uvedení autoři. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z archivů na nich zobrazených umělců.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena. Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.08 sekund