RockShock

Internetový rockový magazin

Metalisti i přes nepřízeň počasí podpořili Český červený kříž v rámci 1. ročníku festivalu HellPdays

19.–20. srpna 2022, přehrada Olešná u Frýdku-Místku

Text: Mária Nováková / Jiří Olszar
Foto: Pavel Novák

V pátek 19. srpna a sobotu 20. srpna 2022 se konal 1. ročník dvoudenního mezinárodního benefičního festivalu HellPdays. Festival se uskutečnil v nádherném prostředí u přehrady Olešná, kde měli návštěvníci veškerý komfort k příjemně strávenému festivalovému víkendu, od ubytování k mnoha mimohudebním aktivitám. Pro návštěvníky byly připravené party stany, občerstvení a nápoje jak alkoholické, tak i nealko. Line- up sliboval parádní hudební zážitek.

Kromě vynikajících tuzemských kapel se v programu objevili i zahraniční hosté. V pátek to byla například skupina TSA Michalski Niekrasz Kapłon z Polska, v sobotu Kryptos z Indie a na závěr německá trojice Assassin, Stormwitch a Grave Digger. Role moderátora se bravurně ujal spolupořadatel Petr Medřík z Metal Heart rádia. Jeho moderování bylo po celou dobu skvělé a zaručeně zaujalo návštěvníky. Součástí benefičního festivalu byly také dražby dřevěných nástěnných hodin s logem vystupujících kapel a podpisy jejich členů. Jednalo se o originální kousky a dražilo se vždy v pauzách mezi jednotlivými sety. A jelikož je HellPdays benefiční festival, celý výtěžek bude věnován oblastnímu spolku Český červený kříž Frýdek-Místek, který jej následně využije ke svým projektům.

Celá dvoudenní akce vypukla v pátek 19. srpna úderem 15. hodiny. Na pódiu se vystřídalo sedm víceméně tuzemských kapel. Samotný úvod patřil orlovským heavymetalistům AHARD. Ti letos slaví 15 let existence a na Olešnou přivezli setlist namíchaný především z jejich posledních dvou alb. Ze stále aktuální desky Devítka nechyběly například songy Drákula, Ruská ruleta, Roj, Tou cestou, ale vešla se i novinka Babylon a dva covery od Helloween, které návštěvníky evidentně zaujaly. Trošku brzký čas a přímo ukrutná teplota zřejmě poněkud zpomalily příchod fanoušků, takže se jich pod pódiem sešlo poskrovnu, ale spolu s Ahard si to pěkně užili. Protože se ale krátce po jejich vystoupení pěkně zatáhlo, užila si následující PORTA INFERI z Nového Jičína koncert s o poznání větší diváckou kulisou. Digital World, Blacksmith, Dead Or Alive nebo One Lifeʼs Enough z posledního alba Alive fungovaly spolehlivě, stejně jako například Day By Day či Beautiful Morning z toho předchozího. Fanoušci se do dění zapojili i pěvecky, zejména pak v jediných česky otextovaných skladbách Svobodná cela a Vrať se nám. V první z nich se na pódiu představil i bratr frontmana Radima Korbela, pro změnu zpěvák Motorbandu, Láďa Korbel. Pěkně si to kluci spolu dali, ale čas byl neúprosný a bylo potřeba vyklidit ‘bitevní pole‘ pro další účinkující.

Za téměř zahraniční kapelu by se dali považovat i WELICORUSS, které už ale před nějakou dobou přestěhoval ze Sibiře do Prahy jejich frontman Alexey Boganov. Průtrž mračen, blesky a silný vichr, který málem strhl všechny plachty z pódia, jako by připomněl původ kapely. Ve spojení se symphonic/blackovou muzikou to působilo přímo démonicky, čehož využili i přítomní Démoni CZ Orlová, aby tuhle divokou show patřičně, i když zatím jen skromně, okořenili. Sibiřská vichřice nakonec pódium nestrhla, ale strhla všechny přítomné, kteří nehledě na počasí setrvávali u pódia. A podobně tomu bylo i v případě NAHUM. Skvělý nával thrash/deathového adrenalinu stoupal do hlavy a třeba během parádní Raging Chaos se fans pokusili i o menší mosh pit. Zkáza pokračovala s Within Destruction, Between The Hammers Of Doom, The Last Attack Of Final Cataclysm, a během zuřivé The Clash Of The Fury se dokonce vytvořila mini wall of death.

TSA, respektive TSA MICHALSKI NIEKRASZ KAPŁON, kde bylo možné vidět i bývalé muzikanty polské legendy, se co do tvrdosti a divokosti nemohli Nahum samozřejmě vyrovnat. Proto se mohla zdát úvodní slova zpěváka Damiana Michalskeho „Nakopiemy wam dupy“ poněkud odvážná. Kořeny zapuštěné už na konci 70. let byly ale hodně znát. Zkušený, takřka profesorský výkon byl podpořen zatím nejlepším zvukem, i když ani v předchozích případech netrpěl na kvalitě. Pod pódiem bylo v tu chvíli pěkně živo a sešlo se zde nejvíce lidí prvního festivalového dne. A tak se za odměnu všichni dočkali chutných pamlsků v podobě Chodzą ludzie, Zwierzenia Kontestatora, Maratończyk, Ostatni Pociąg, Pierwszy karabin nebo Tratwa. Skvěle fungovala i komunikace, kdy Damian ani na vteřinu nezaváhal, jakým jazykem bude k lidem promlouvat. Polština byla na severní Moravě jasná volba. Skvěle rozjetá show nemohla skončit jinak než legendárním hitem Heavy metal świat. Vystoupení mělo šťávu a návštěvníci festivalu byli nadšení.

Polskou legendu vystřídala legenda tuzemská. Tepličtí MOTORBAND jsou na světě už 36 let a na jejich výkonu to bylo znát, i když z původní sestavy zůstal u kormidla už jen kytarista Libor ‘Máča‘ Matějčik. Ten se ale obklopil výbornými muzikanty a do role frontmana obsadil také skvělého, již zmiňovaného Láďu Korbela. V setlistu nechyběly zejména pecky z poslední řadovky Černá & bílá, jako třeba Co víc si přát? (V úctě k Tarpanům), Můžem se smát, Pravda nebo lež nebo Ukaž svou tvář a Pár důvodů, kde se na oplátku bezvadně předvedl Radim Korbel. Převážně ‘vážnou‘ muziku oživila poněkud starší boogie taškařice Krejčí a Jean Marais. I když jsou LIMETALL na světě teprve od roku 2015, obsazení je přinejmenším také legendární. Stará garda Venca, Jura, Jarda, Fany a pro (nejen) tento večer Patrik Sas napnula plachty na své bárce a vyrazila směr Amerika. Aby jim nedošel dech, přiložili pořádně pod Parní stroj, ale protože času nebylo nazbyt, moc se nekecalo, vynechaly se cajdáky a prostor dostaly našlapanější vály, jako například Posel špatných zpráv, Ruská ruleta, ‘startující‘ Na tenkém ledě, Sex’N’Roll, Svět je kosočtverec, fanoušky velmi pěkně vokálně podpořená Mayday nebo již naznačená Stará garda. Pěkný finiš prvního dne.

Sobotní program začal již v 10.30 hodin a příznivce rocku a metalu čekal maraton deseti koncertů. Jako první zasekli své tesáky do zatím prořídlého ‘davu‘ zkušení Jihomoraváci OCELOT. Ne nadarmo se jim přezdívá český Motörhead. Zvuk měli sakra hlasitý, energie na rozdávání a tempo neúnavné. Svůj speed’n’roll na poslední desce definitivně přejmenovali na Bordell Roll, což je vážně dobře vystihovalo. Fanoušci se dobře bavili a frontman Jindra ‘Heinrich‘ Novotný si jen posteskl, že pořadatelé ráno uklidili areál, takže se nemohli přítomní během skladby Válení v tom humusu vyválet. Pár fanynek si to ale přece jen užilo i na promočené trávě. Až z Jablonce nad Nisou, tedy přímo z ‘Danovy garáže‘, dorazila heavy parta DANGAR SIX. Evidentně to nebyla žádná garážovka, ale kapela, která umí pobavit muzikou i vtipem zpěváka Dana Řičici. Ten se prezentoval jako opravdový showman, když třeba motorkářům věnovaný song Kérovanej přejmenoval na Spálená prdel. Zatím dvě vydaná alba zhruba rovnoměrně rozdělili do sobotního setlistu a rozloučili se skladbou Policejní hodina, která musela být ten den striktně dodržena.

Už o poznání početnější publikum se sešlo pod pódiem díky kapele FORREST JUMP. Tahle festivalová stálice letos sice zažila totální ‘personal destruction‘, jak by řekli klasici V.A.R., ale na živém provedení to nebylo vůbec poznat. Zpěvák Pepa Michálek si k sobě vybral vskutku zručné ‘soustružníky‘. Loňský singl Rozcestí či už osvědčené hity Uprostřed magnetických polí, DNA, Miluj svýho hejtra, Na křídlech nočních můr, Hou hou, maličká nebo nejen Pepova srdcovka 160628 zvedly zaslouženou vlnu euforie všech přítomných, kteří úplně zapomněli, že zase ‘chčije a chčije‘. A nedbal toho ani samotný frontman a zbytek koncertu si užil v dešti přímo dole u fanoušků. Nakonec se tam kromě bubeníka sešla celá kapela, aby si společně se svými příznivci ‘zabékali‘ Zafúkané. Úderný a pěkně řízný power metal pak byl ke slyšení v podání stále nové, ale muzikantsky zkušené party METAL FACTORY. Ta se letos pochlubila svým výborně hodnoceným debutem Deafeat All, a tak se logicky hrálo právě z tohoto alba. Jak po koncertu kapela prozradila, téměř všichni měli trému, ale na samotném provedení to nebylo znát, což dokazovaly nejen velmi dobré vokály zpěvaček Zuzky a Pavlíny (tu a tam se výborně zapojil i kytarista Vašek Moch), bezvadné instrumentální výkony, ale i nekonečné úsměvy celého kvinteta. Zaujaly i samotné skladby, jako například první vydaný singl Dirty Game, poslední klipovka Preacher, titulní Defeat All, pěkně šlapající No One Knows nebo divoká ‘pomsta pro bubeníka‘ Voice From Within.

Havířovští BASTARD jsou po comebacku a personální rošádě ve skvělé formě, a tak není divu, že již zanedlouho představí nové řadové album. Na něj v červnu upozornili singlem Krupiér, který samozřejmě nechyběl ani ve festivalovém setlistu. Součástí singlu jsou i skladby Zakázaný ovoce a velmi příjemná balada Tanec ve dvou, kterou si s kapelou zazpívala i hostující zpěvačka Lucka Roubíčková. Ta se zapojila i v dalším skvělém duetu Osudy. Jinak se ale servírovala pěkně svižná hard & heavy muzika – Gladiátor, Zombie Market Show, velice úspěšná hitovka Tváře provinilých, Ekoteror a tradiční ‘koncovka‘ Nejvyšší čas. Jako první ze zahraničních sobotních účinkujících se představila skvělá kapela KRYPTOS, která přijela až z Indie a byl to její vůbec první koncert v České republice. Kapela sama se hlásí ke kořenům ‘osmdesátkového‘ heavy metalu, ale naživo zněla hodně thrashově a hrnula to do nadšených fans neskutečně energicky a živelně. Zpěvák a kytarista Nolan Lewis krásně ‘štěkal‘ jako Steve Souza, Rohit Chaturvedi ždímal ze své kytary excelentní sóla, k tomu pěkně tvrdil muziku ‘vypůjčený‘ švédský baskytarista Robin Utbult a vzadu to jistil přesný bubenický ‘Sandokan‘ Vijit Singh. Poslední tři desky vydali u renomovaného labelu AFM Records a právě z nich čerpali i na HellPdays. Žádné zbytečné kecání a jedna pecka střídala druhou jak z kulometného pásu. A zabíjeli hned prvním výstřelem One Shot To Kill nebo zničující Raging Steel. Ale i další energické kousky bezvadně fungovaly, jako třeba Dead Of Night, Dawnbreakers, Red Dawn, Cold Blood, která ani náhodou krev nezchladila, podobně jako Mach Speed Running či tak trochu kreatorovská Full Throttle. Tohle bylo rozhodně největší a velmi příjemné překvapení celého prvního festivalu.

Pauzu před další zahraniční kapelou vyplnili přímo domácí 100NA100 z Frýdku-Místku, v jejichž řadách najdeme i jednoho z pořadatelů HellPdays, kytaristu Martina Židlíka. Příznivci tvrdších žánrů se šli fyzicky připravit na další nášup, ti ostatní, a nebylo jich zrovna málo, si užívali pohodový rokec s místy slušným hardrockovým drajvem. V úvodu připomněli svou minulou řadovku hitem Ostrava, ale hlavní důraz pak kladli na loni vydanou novinku Blbej ro(c)k. Titulním songen zavzpomínali na ‘dobu rouškovou‘, přidali i Zrcadlo, motorkářskou hymnu Motocats – po vzoru Judas Priest přivezli na pódium i motorku –, na kterou tematicky navázala i Otče náš, motomodlitba. Svižnějším kouskem Outsider se 100na100 rozloučili, aby uvolnili místo pro trio headlinerů festivalu.

První z trojice, thrashmetaloví veteráni ASSASSIN, naprosto uchvátili nejen všechny přítomné fanoušky, ale musíme to přiznat na rovinu, i celou naši redakční výpravu. Zpěvák Ingo Bajonczak, který mimochodem s publikem skvěle komunikoval, hned v úvodu zhodnotil počasí slovy „fucking rain“, což všichni přítomní přešli jen mávnutím rukou, protože už nebyl žádný důvod se šetřit. A nešetřila je ani samotná kapela a bez varování jim uštědřila pořádný direkt v podobě Fight (To Stop The Tyranny) z kultovního debutu The Upcoming Terror. Z novější tvorby pak vyčnívala adrenalinem napumpovaná Back From The Dead. Pekelnou show opět oživili ohniví Démoni CZ Orlová. Kapela bavila nejen parádní muzikou. Ingo se patrně v zákulisí naučil pikantní slovíčko „kurva“, které okamžitě zakomponoval do jednoho songu, což samozřejmě fanoušci velice ochotně papouškovali. A proč ne, aspoň nějaká veselá změna proti „ještě jedno pivo…“ Možná ale mohl trošku nastudovat zeměpis, protože neustálé „děkuji, Ostravo“ bylo trošku mimo, ale pobavilo. Ač chvátali ve zběsilém tempu až do konce, kdy vytáhli z rukávu další kultovní a osobní záležitost Assassin, kterou publikum mocně podpořilo i hlasivkami, na mohutně vyžadovaný přídavek už nedošlo. Čas byl neúprosný a s německými divočáky utekl neskutečně rychle.

Němečtí kolegové STORMWITCH mají s Assassin z historického pohledu dost společného. Nejvíce zářili v 80. letech a po delší pauze se vrátili na scénu ve stejném roce 2002. Hudebně ale brázdí čarodějné hard & heavy vody a s úvodní a dobře šlapající Dance With The Witches vzpomněli právě na comebackové období. Pak už to šlo sice hluboko do historie, ale ten tehdejší hitový náboj ze skladeb ani náhodou nevyčpěl. Ravenlord, sborově zpívaná a odtleskaná Stronger Than Heaven nebo pořád dobře našlapaná Rats In The Attic, to byly skladby, kterým nepřibyly žádné vrásky. Po duši pohladila i úžasná balada Tears By The Firelight a dobře zapadla i stejnojmenná Stormwitch z posledního albového zářezu. K čarodějnické show bezvadně sedli i Démoni, tentokrát už v plné parádě, tedy ve skvělých kostýmech a s patřičně naplněnými plamenomety. Tohle spojení bylo přímo magické. Vzpomínka na (nejen) 80. léta dopadla na výbornou, ale opět chyběl čas na přídavek.

Celý dvoudenní festival uzavřela další německá heavymetalová legenda GRAVE DIGGER, která i přes cestovní peripetie (po zrušeném letu musela zvolit vlastní dopravu) nakonec na místo dorazila. Pořadatelé si vybrali na závěr skutečnou lahůdku pro metalová srdce. Charismatický zpěv Chrise Boltendahla, který je jediným původním členem, byl vynikající a po každé hitovce sklidila kapela obrovský aplaus. A hitovek bylo přes zredukovaný setlist poměrně dost, ačkoliv se skupina soustředila především na songy z poslední ‘desetiletky‘. Úvod patřil lehce se valící Healed By Metal, námořnické ‘hopsa hejsa‘ písni Lions Of The Sea, motorkářské Lawbreaker či dobře šlapající Hell Is My Purgatory, která před pár dny vyšla na novém albu Symbol Of Eternity. Do minulého století pak lehce nahlédli s klasikou The Dark Of The Sun, Rebellion (The Clans Are Marching), kdy se na pódiu objevil i smrťák s dudami. Na avizovanou a kultovní Heavy Metal Breakdown ze stejnojmenného debutu nakonec nedošlo. Asi by šel setlist víc našlapat, ale času už vážně moc nezbývalo, neboť policejní hodina se nebezpečně přiblížila. Příznivci kapely si ale svou dávku tvrdého a nekompromisního metalu s vyšperkovanými riffy a dobře tepajícími bicími určitě dobře užili.

1. ročník charitativního festivalu HellPdays byl tedy u konce a pořadatelům patří určitě velké poděkování za perfektní akci a skvěle zvládnutou organizaci, včetně solidního zázemí pro vystupující kapely i návštěvníky. Výběr zajímavých kapel byl vskutku pestrý, takže se snad každý dočkal té své porce muziky. Ale hlavně, zase se udělal kus pořádné práce pro dobrou věc.

« z 2 »

DALŠÍ REPORTÁŽE

Zhlédnutí: 6572

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.