RockShock

Internetový rockový magazin

The Others – Pop-rock řízlý alternativou

Text: Ivana Komárková
Foto: archiv skupiny

Od lokálních koncertů až k úvodní písni nového českého filmu, to je aktuální cesta jičínské pop-rockové kapely THE OTHERS. Ta během covidové doby napsala a nahrála píseň nazvanou Daleko blíž k nové české komedii Láska na špičkách a píseň Hrdina, kde zpívají o tom, že každý člověk je autorem své životní cesty. Položili jsme několik otázek frontmanovi kapely MARKU HOLÉMU vystupujícímu pod uměleckým jménem UNHOLY MARK a zpěvačce TEREZE VAŇKOVÉ.

Marku, jak a kdy vznikla skupina The Others?
Marek: Skupina The Others vznikla v roce 2014. Již od dětských let jsem chtěl mít kapelu. První bezejmenná skupina vznikla na základní škole. Časem skupina dostala jméno. Nejdříve jsme byli High Pine, dále Apple Pine, No More Fruit, Fruit a The Others. Pod tímto názvem hrajeme dodnes.

Ty vystupuješ pod uměleckým jménem UnHoly Mark. Jak vzniklo?
Marek: V roce 2004 vydala skupina Green Day album American Idiot. Tehdy to ovlivnilo našeho sólového kytaristu. Stylizoval se oblečením do frontmana Green Day Billieho Joea Armstronga a dal si umělecké jméno BJ Strife. Později přišel s návrhem přetvořit mé příjmení Holý na Unholy a Marek na Mark, což se dá přeložit, jako ‘nesvaté znameníʻ. V civilu jsem tedy Marek Holý a na pódiu UnHoly Mark.

Terezko, jak ses dostala ke skupině The Others?
Terka: S Márou se známe 10 let. Poznali jsme se skrze jiné hudební projekty. Nejdříve jsem kapele nahrála back vokály. Časem jsem na pódium vyběhla na jednu písničku. A jednou mi Mára oznámil, že jsem členem.

Prostě oznámil a bylo?
Terka: To nějak vyplynulo. Bylo to po dlouhé době, co jsme se znali. Kolem kapely jsem vlastně šla, ale nebyla jsem členem. Dělala jsem třeba logo nebo mi Mára něco poslal a chtěl můj názor. Jinak jsem byla spíše host.

Jaké nástrojové obsazení má kapela?
Marek: Bubny – Evžen Holman, baskytara – Milan Fanta, sólová kytara – BJ Strife, akordeon a klavír ‘Harmonikářka‘ Lucie Eva, ukulele a zpěv – Tereza Vaňková, ukulele, doprovodná kytara a zpěv – Unholy Mark. Zakládáme si na vícehlasých vokálech. Terka soprán, Lucka alt, já tenor a BJ bas a screamy.

Marku, která z těchto disciplín ti je nejbližší?
Marek: Mám to vždy podle období, které se mění asi po půl roce. V současné době vede klavír.

Jak byste definovali hudební styl, který skupina hraje?
Marek: Nemám rád škatulkování. The Others bych definoval jako pop-rock lehce řízlý alternativou, postavený na tónech klavíru a akordeonu a podpořený melodickými linkami všech vokálů.
Terka: Je to líznuté o spoustu dalších hudebních stylů. Co písnička, to žánrově trochu jinde, což má svoje výhody i nevýhody. Když se někdo zeptá, co vlastně hrajeme, je to těžké říct. Je tam punková písnička a taky balada se smyčci v pozadí. Spektrum žánrů je hodně široké.

Jakou šíři repertoáru skupina má?
Marek: Hrajeme zásadně vlastní skladby. Myslím, že za celou dobu působení skupiny v různém složení jsme napsali a zahráli asi 100 písní. V základním play listu máme okolo 14 písní.

Skupina působí sedm let. Sedmička je šťastné číslo. Možná ta sedmička přinesla příležitost. Jak se to tak stane, že regionální kapela dostane zakázku napsat písničku pro film?
Terka: Kamarád, který dělá lokačního u filmu, mě při natáčení scén v Železnici u Jičína požádal o pomoc s ‘rozhazováním sítí‘ na lidi do komparzu. V jenom e-mailu s instrukcemi jsem si všimla, že budou shánět kapelu. Z legrace jsem to poslala Márovi: „Hele, co to zkusit s The Others?“ Poté proběhla komunikace Máry s produkční. Nejdříve jsme byli v komparzu jako kapela. Časem vyplynulo, že shánějí na jednu ze scén i hudbu. Když zjistili, že muzikanti v kapele jsou skutečná kapela, pan režisér Petr Zahrádka oslovil Marka, aby mu zaslal písně, které skupina hraje. Žádná nevyhovovala, a tak jsme za den napsali písničku ‘na míru‘.

Jaké tedy bylo zadání písničky?
Terka: Typický vesnický ‘zábavový ploužák‘ bez fatálního textu.

Co se vám vybavilo, když jste slyšeli takovou zakázku?
Terka: Hudebně jsme si to představit dokázali. S textem jsem trochu bojovala. Řekla jsem si romantika, láska. To se dá různě pojmout. Inspirovala jsem se z básniček od své první lásky, které mi psal, když byl v cizině. Říkala jsem si, že by to mohlo splňovat zadání. Nebude to fatální text, ale zároveň naléhavé. Myslím si, že láska se nikdy v těch ploužácích neomrzí.

Jak jste píseň nazvali?
Terka: Daleko blíž. Nejdříve mě napadlo použít tuto frázi v refrénu. Fráze se mi zalíbila natolik, že jsem ji zvolila jako název písně.

Písničku jste nahráli ve studiu SONO Records. Co si budeme povídat, do takového studia se nejezdí každý den, nahrávají tam známá jména z české i zahraniční scény. Jak dlouho jsi váhal, Marku, jestli to bude SONO?
Marek: Studio SONO Records a Milana Cimfeho nám doporučil známý český hudební skladatel a autor soundtracku filmu Jan P. Muchow. Vzhledem k tomu, že natáčet v tomto studiu byl můj sen od patnácti let, neváhal jsem ani chvilku.

V SONU jste strávili několik dnů. Jak to probíhalo?
Terka: Příjemně mě překvapilo rodinné prostředí a atmosféra. Byli jsme tam ve třech. Já, Mára, kamarádka Ivča. Ostatní z kapely zůstat nemohli. Díky tomu jsem si s sebou mohla vzít malého syna. Nemusela jsem se bát, když jsem ho uspala, že někdo půjde okolo a vzbudí ho. S Ivankou jsme se shodly, že přestože jsme byli zavření v jednom objektu, odkud jsme vytáhli paty jen na oběd, připadali jsme si, jako když jsme v zahraničí. Asi to způsobila francouzsko-anglická konverzace. Staral se o nás totiž pan zvukař Pierre Gouges, který je v Čechách teprve krátkou dobu.
Marek: Již při prvním náběru byl znát skvělý analogový zvuk studia. Pierre si perfektně poradil s editací písně. O mix písně se postaral Milan Cimfe a o mastering Adam Karlík.

V lednu letošního roku jste vydali píseň a videoklip Hrdina, ve které zpíváte, že každý je autorem své životní cesty. Co bylo inspirací pro tuto píseň?
Marek: Píseň Hrdina vypráví o tom, jak sebrat v životě odvahu, převzít režii a vydat se na novou životní cestu… Tomuto scénáři předcházela nenaplněná láska, zklamání a nakonec vzkříšení. Etapy, kterými jsem si v životě prošel… A tak vznikla série několika písní, inspirovaná touto životní zkušeností. Jsou to písně Dimenze, Natálie, Fénix a nakonec právě ‘odhodlaný‘ Hrdina.

Příběh videoklipu vypráví trochu jiný příběh, než výše, Marku, popisuješ. Co bylo jeho námětem pro scénář?
Marek: Hlavní hrdina Billy Elliot je jedenáctiletý kluk, kterého tatínek nutí navštěvovat hodiny boxu (v našem pojetí fotbalový trénink). Sport však Billyho nebaví a tajně začne chodit do baletu. Po zhlédnutí veřejného baletního vystoupení si nakonec Billyho otec uvědomí, jaký talent syn má, a jeho zálibě dále nebrání.

Hlavní roli a několik vedlejších rolí ztvárňují děti. Co bylo impulzem ke spolupráci s tanečním studiem?
Marek: V době, kdy jsme videoklip natáčeli, jsem doprovázel na klavír scénický tanec pro Taneční ateliér Zuzany Richterové. Píseň jsem zahrál na jedné lekci a tanečníky zaujala. Vymysleli na ni taneční choreografii, kterou zatančili na veřejném vystoupení. Ze vzájemné spolupráce jsem byl nadšen a bylo mi líto, že jedním představením vše končí. Proto jsem oslovil tanečníky a vedoucí souboru, zda by měli zájem dále spolupracovat. Chuť společně tvořit byla oboustranná, a tak vznikl videoklip.

Jaké další projekty chystá skupina The Others?
Marek: Vzhledem k uplynulé situaci v souvislosti s covidem bychom chtěli během letošního roku co nejvíce hrát. Všechny termíny budeme postupně zveřejňovat na našich webových stránkách a našich profilech na sociálních sítích. Na jaře letošního roku plánujeme natáčení nového videoklipu k písni Cadillac.

www.theothers.cz


DALŠÍ ROZHOVORY

Zhlédnutí: 615

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *