RockShock

Internetový rockový magazin

Zimní Radvanická Rocková Rokle přilákala do ostravského Barráku bezmála tři stovky fanoušků

12. února 2022, Ostrava, Barrák Music Club

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Roman Hyrdel, pořadatel open air festivalu Radvanická Rocková Rokle, se rozhodl, že čekání fanoušků na již poměrně dobře zavedený festival zkrátí uspořádáním jeho zimní verze. A naplánování akce bylo více než skvělé. Nejen tedy, že se ten den mohli konečně zúčastnit všichni rockeři bez rozdílu barvy pleti, sexuální či politické orientace, velikosti penisu nebo počtu znamení, která nosí na zádech beruška, ale sešlo se to i se dnem, kdy pořadatelova manželka Daniela slavila krásné -nácté narozeniny. A slavilo se samozřejmě především dobrou hudbou. Gratulantů přišlo opravdu hodně – dorazily téměř tři stovky fanoušků –, takže se dala očekávat nejen pěkná oslava, ale i pořádná rocková jízda.

Jako první se na pódiu představili klasičtí hardrockeři SJETÝ GUMY, jejichž někteří členové toho již hodně pamatují, takže i samotný repertoár nebyl ochuzen ani o ukázky z ‘pravěkého‘ rockového období. Úvod ale patřil připomenutí zatím jediné řadové desky Cypaty den a eponymního promo EP. Pro tento večer si kapela vypůjčila od Salamandry frontmana Tomáše Hradila, pro kterého to ale nebylo první a možná ani ne poslední hostování v ‘esgéčkách‘; a bylo evidentní, že se se skladbami už docela dobře sžil a užíval si se všemi první koncert v pocovidové době. Hned v úvodu tak zazněl třeba ‘sabbathovský‘ Rohatý, zrušené vánoční koncerty připomněli stylově skladbou Vánoční zvon, ale vytáhli i věci dosti osobní. Baskytarista Dušan Folwarczný zavzpomínal na svého věčně zaběhnutého Psa, klasický příběh muzikantů pak představovaly třeba skladby Rockovej den, Notorik nebo i titulní Cypaty den. Publikum se dobře bavilo a hodně ožívalo i při oprášení rockových klenotů. Zazněly například Rockinʼ In The Free Born od Neila Younga nebo ‘purpleovská‘ Perfect Strangers. Kapela dojela do cíle se Sjetými gumami, se kterými ale musela ještě absolvovat jízdu po ‘dálnici do pekla‘, protože fanoušci byli neodbytní.

Celý večer vtipně a erudovaně uváděl zkušený moderátor Jirka Basta, ale popravdě řečeno, zapamatovat si název kapely BASTARD nebylo právě pro něj určitě nijak složité. Ta už měla na pódiu vše připravené, ale ještě těsně před startem se na něm mihl další gratulant, kytarista a zpěvák MARIÁN OLAŠÍN – jinak topič v letním kině a frontman rockové kapely Marian 333 –, který se pro tento večer proměnil ve folkaře a zahrál oslavenkyni dva folkové, nebo tedy spíše folklorní songy. Poté už se ale přepnulo na elektrické tóny a havířovští Bastardi odpálili svůj set svižnou peckou Gladiátor, která podobně startuje i jejich zatím poslední řadovku Druhá müza. Podle zaplnění místa pod pódiem bylo evidentní, že na tuhle partu výborných muzikantů se těšilo asi nejvíce zde přítomných fans. Ta vzápětí hrábla i do úplné historie se skladbou Nejsi jediná, která připomněla první úspěšné období kapely, než se na dlouhých 19 let odmlčela. Zbytek koncertu ale patřil již novější tvorbě, která se co nevidět rozroste o další nové kousky. Skupina totiž právě připravuje další desku a jen tak na chvilku si odskočila do Barráku ze studia. V setlistu nechyběla ani patrně největší hitovka Tváře provinilých, která má na YouTube už bezmála 50 tisíc zhlédnutí. A protože na ‘místě činu‘ nechyběla ani sympatická a vždy krásně rozzářená Lucka Roubíčková, došlo i na skvělou baladu Osudy. Frontman Pavel Škarpa si při uvedení songu Klín klínem maličko dobíral autora skladby a jediného původního člena kytaristu Láďu Krečmera, když jej představil jako Vladimíra. Spanilá jízda rychle ubíhala, a tak přišla ještě pop-rocková Jen mě zkouší, tvrdý pozdrav Gretě Ekoteror, a protože už nastal nejvyšší čas odejít, rozloučili se Bastardi stylově skladbou Nejvyšší čas.

Přišel zároveň nejvyšší čas na představení další kapely. Tou byli rovněž zkušení ‘staří psi‘ LAUTR. Přestože kapela jako taková až tak dlouho neexistuje, jednotliví muzikanti toho mají už hodně za sebou a jsou částečně propojení i se Sjetými gumami díky baskytaristovi Dušanovi Folwarcznému a klávesákovi Vítovi Hovjadskému. Ostatně frontman Jožin Hladký něco málo o kapele v úvodu naznačil, ale ještě lépe je možná popsal Jirka Basta, když uvedl, že čtyři členové mají dlouhé a tvrdé… ‘ý‘, jen bubeník Roman Jeřábek má na konci jména ‘k‘, což si mohli všichni přebrat, jak chtěli. Podobně jako Bastard i Lautr odstartovali koncert úvodní skladbou z poslední desky Půlnoční anděl. Sálem se tedy jako první rozletěly tóny poměrně tvrdého kousku Prachy. Vzbudit se a říct si ráno Ještě dýchám, je určitě důvod k oslavě, a tak se kapela mohla vesele propít jako Dáni ke skvělé heavy vypalovačce Germáni nebo ‘halekačce‘ Hej ten v mojí hlavě, kdy publikum zapojilo nejen ruce, ale i své hlasivky. A protože Lautr také makají na novém albu, nechyběla ochutnávka v podobě dvojsinglu Oceán/Sígr a zatím oficiálně nezveřejněné skladby Hledači pokladů. Novinky zněly skvěle, ale skvěle zněla i celá kapela. Ten večer měli rozhodně nejlépe nastavené šavle na mix pultu a zvuk moc neutrpěl ani v případě, když Jožin Hladký vytáhl svou novou heavy kytaru za osmnáct stovek! V samotném závěru ještě vzpomněli na dobu, kdy většina přítomných byla ještě na houbách. Born To Be Wild od Steppenwolf už částečně nakousli ve svém setu Sjetý gumy, ale Lautr ji už dali v plné parádě jako přídavek.

Zimní verze Radvanické Rockové Rokle se pěkně přehoupla přes půlnoc a mnoho fanoušků patrně spěchalo na svůj poslední pekelný Vlak, takže publikum trochu prořídlo, což ale havířovským punkovým celebritám VIXLAIVANT až tak nevadilo a hned ze startu už hulákali na celý klub Máme to u prdele, kterou pro tento speciální večer přejmenovali na Máme to u Hyrdele. Nechyběla ani ‘nanánovka‘, kde se zapamatováním textu určitě neměl problém ani ten nejopilejší fanoušek… Ani Vixlaivant nepřijeli do klubu s prázdnou, a tak kromě stále aktuální řadovky V.I.P. zahráli pro oslavenkyní zpunkovanou Happy Birthday a obdařili ji i pořádně velkým pytlíkem s kokainem. Toho bylo vážně dost, takže si všichni s chutí šňupli a mohli vesele zbourat cimrmanovskou Bránu, další hitový flák, kterých mají v zásobě opravdu hodně. Jednoho fanouška na invalidním vozíku to natolik rozrajcovalo, že rozjel s vozíkem docela slušné pogo. K punku neodmyslitelně patří i anarchie, takže třeba Anarchista zde sedl jako prdel na hrnec. ‘Very important punkeři‘ nezůstávali ale jen při zemi a vzali s sebou fans třeba i na Oběžnou dráhu. A tak to pokračovalo až k samotnému závěru skvělého vystoupení, kde prim hrála především dobrá nálada, a ne umění či nějaké přehnané ladění. Tohle je prostě punk a v případě téhle kapely „fakt kurva dobrej punk“, jak ostatně zaznělo v její kapelní hymně Vixlaivant. Jako přídavek si mohli fanoušci vybrat, jestli dá skupina znovu Máme to u prdele, nebo Bránu. Asi není třeba dodávat, co si nakonec vybrali, když se měli všichni skvěle a pivo vydrželo až do neděle… Prdelní tečka byla třešničkou nejen na narozeninovém dortu, ale i tečkou za touhle bezvadnou akcí, která snad definitivně odstartovala již ničím neomezené hudební radovánky. Nezbývá tedy než se těšit na další podobné akce včetně letní verze Radvanické Rockové Rokle, která, doufejme, také proběhne v podobném pohodovém duchu.


DALŠÍ REPORTÁŽE

Zhlédnutí: 1465

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.