RockShock

Internetový rockový magazin

TONY IOMMI – Iron Man: Moje jízda s Black Sabbath – nebem i peklem

obal knihy

Volvox Globator / 352 stran

Nakladatelství Volvox Globator uvedlo před Vánocemi na náš trh knihu Iron Man: Moje jízda s Black Sabbath – nebem i peklem, která v originále vyšla už v roce 2011. Autorem není nikdo jiný než slovutný kytarista Tony Iommi.

V úvodních kapitolách nás seznamuje se svým dětstvím a mládím, kdy střídal různá zaměstnání, až v tom posledním přišel o konečky prstů na pravé ruce. Popisovány jsou také kytaristovy hudební začátky. Některé informace jsou uvedeny už v prologu, takže v těchto pasážích se zbytečně opakují.

Poté se už začne odvíjet příběh Black Sabbath, autor popisuje okolnosti vzniku jednotlivých alb, proces skládání i nahrávání. Zatímco většina historek z dob, kdy se slavnou hardrockovou kapelou zpíval Ozzy Osbourne, je díky jeho dříve vydané autobiografii Jmenuju se Ozzy (nakladatelství Lidové Noviny – NLN, 2011) již známá, daleko zajímavější je Iommiho popis událostí, kdy ve skupině působili jiní vokalisté.

Muzikant se nevyhýbá ani popisu svého soukromí a poctivě přiznává, že důležitou součástí jeho života byly drogy. Když se o nich zmiňuje, činí tak, aniž by sklouzával k nějaké laciné bulvárnosti a senzacechtivosti. Za tento přístup si autor zaslouží pochvalu. Publikaci doprovází foto příloha, která sice není příliš rozsáhlá, ale obsahuje i snímky z Iommiho rodinného archivu, které jsou pro fanoušky určitě zajímavé.

U knih vycházejících v edici Evokace jsme si zvykli, že obsahují přehled umělcovy diskografie a jmenný rejstřík: oboje nechybí ani v této knize. Navíc je opatřena doslovem, který napsal Vít Malinovský a shrnuje události od roku 2011 do současnosti. Většinou jde o vyjádření členů Black Sabbath na téma dalšího reunionu.

Obsah knihy je tedy výborný, zpracování jejího českého vydání je bohužel o mnoho horší. Jde především o překlepy typu jsme/jsem, ale ani faktické chyby se publikaci nevyhnuly. Třeba na straně 241 se píše: „Na začátku roku 1977 mi zavolala Sharon Osbourneová a zeptala se: ‚Nechtěl bys udělat pár koncertů s Ozzym?‘“ Jenže v roce 1977 byl Ozzy ještě členem Black Sabbath. Mylný letopočet je bohužel v textu uveden několikrát. Příliš se nevyznamenal ani typograf. Kapitoly jsou označeny čísly, která nejsou od zbytku textu nijak viditelně (například tečkou) oddělena, a tak působí spíš jako překlepy.

Největší výhradu mám ke svéráznému překladu, jehož autorem je Vít Malinovský. Rčení, že Geezer hrál na baskytaru o sto pryč, je sice uvedeno ve Slovníku spisovného jazyka českého, ovšem nejspíš nebudu sám, kdo tohle spojení viděl poprvé. Podivný výraz ‘zakváče‘ neznají ani renomovaní jazykovědci.

Iommiho autobiografie rozhodně stojí za přečtení, její hodnotu však sráží zbytečné chyby, kterých se šlo při troše námahy vyvarovat.

minimum 1, maximum 5

Luboš Hnát

www.iommi.com


DALŠÍ RECENZE

Zhlédnutí: 694

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *