RockShock

Internetový rockový magazin

Tortharry – Třicet let na scéně se nabízelo oslavit desátým albem. Altars Of Ignorance je pro nás mezníkem!

Text: Václav Votruba
Foto: archiv skupiny

Tuzemští TORTHARRY mají venku novou desku. Desku nekompromisní, zvukově a produkčně vypilovanou, plnou brutálních riffů a prostou kytarových sól. Altars Of Ignorance jistě fanoušky nezklame, k třicetinám kapely si nemohli přát lepší dárek. Povídali jsme si s kompletní kapelou, tedy baskytaristou MARTINEM ‘LEMYM‘ VACKEM, kytaristou DANEM PAVLÍKEM, bubeníkem JIŘÍM ‘PANTHEREM‘ ROSOU a manažerem LOBOŠEM ‘GOREM‘ GORGANEM.

Třicet let na scéně… K tak významnému jubileu se nabízí nostalgie, nějaká výraznější rekapitulace, vy jste však šli opačným směrem a nadělili si novou řadovku. Takovou vizi jste měli od začátku?
Goro: Ano, měli. Už před třemi lety bylo víceméně jasné, že v roce 2021 chceme a musíme vydat další řadovku. 30 let se nabízelo oslavit desátým albem v řadě. My na ty nostalgie zatím nějak moc nejsme. A už vůbec si nechceme připouštět věk a naše mládí. (smích)

Takže třeba kompilace rekapitulující dosavadní historii skutečně na stole nebyla?
Goro: Nic takového nebylo vůbec v plánu. Ale když už to ze mě doluješ, přiznám se, že se něco opravdu chystá. Chceme tomu dát čas a prostor, letos si v klidu zablbneme s novým albem na pódiích, na podzim k CD přidáme nové album na LP a někdy v průběhu příštího roku se fanoušci můžou těšit na něco velkého a netradičního, tedy aspoň v našem podání. Zatím bych to ale ještě nechal pod pokličkou.

Tak ještě poslední dotaz na toto téma… Co živák, který byste si bezesporu zasloužili? V archivu nějaké koncertní raritky nemáte?
Goro: Archiv je celkem plný různých raritek, ale většina z nich se dá promítat až po 22. hodině. (smích) Je pravda, že živák je jednou z věcí, kterou se nám zatím nikdy nepodařilo zrealizovat. V budoucnu bych se na toto rád zaměřil a chtěl něco vydat. Uvidíme, jak se vše podaří.

Desátá studiovka je bezesporu mezník. Je těžké stále přicházet s novým materiálem, aniž by hrozilo vykrádání vlastní minulosti?
Dan: Mezník to rozhodně je. Přicházet tolik let stále, pokud možno, s něčím novým, je velice těžké. Neříkám, že riffy na novém albu jsou zcela jiné než na těch předešlých, ale celkově novinka bude na naše příznivce působit jaksi jinak. Věřím, že to bude změna pozitivní. Vedle toho si také říkám, že pokud je někdo naším fanouškem a má rád naši hudbu, asi by nechtěl, abychom zcela měnili styl skládání a použitých riffů. I tak bys v naší diskografii asi našel pár riffů, které mohly vycházet z některých z předchozích let. Tomu se pravděpodobně nelze ubránit. Abych to shrnul… Vždy se snažím, aby nové riffy byly jiné než ty předchozí, ale zároveň abychom to pořád byli my.

Proč se na novince nenacházejí žádná kytarová sóla?
Dan: Od roku 2012 hrajeme jen s jednou kytarou a osobně se mi na živých hraních moc nelíbí situace, kdy jedna kytara hraje sólo a ta druhá tam v doprovodu chybí. Vzniká tam trošku hluché místo. V začátcích jsme samozřejmě přemýšleli, jak by to šlo naživo udělat, ale jelikož nehrajeme do metronomu, bylo to s jednou kytarou v podstatě neřešitelný. Proto sól od roku 2013 (od desky Follow) ubývalo, až vymizela úplně. A v neposlední řadě ani sóla hrát neumím, a tak na novém albu již nebylo co řešit. (úsměv) Altars Of Ignorance je naše první album, na kterém není jediný sólový tón.

Jak dlouho jste novinku připravovali?
Jirka: Od začátku tvorby (první zkoušky) byla hotová snad za dva a půl měsíce. Někdy není tlak vůbec na škodu. (úsměv)

Využili jste producentských a zvukařských služeb Dana Frimla. Jak spolupráci hodnotíte?
Jirka: U Dana jsem měl tu možnost točit už třetí desku. Jsem opravdu rád, že i u nás, v naší malé zemičce, je člověk jako Dan. Je to výborný zvukař a producent, ale také skvělý kytarista a kamarád. Rozhodně je to člověk na svém místě, který neusíná na vavřínech. Má chuť se furt učit a zlepšovat. A jak říká Lemy: „Ty jeho uši jsou bezvadný.“ U první desky Tortharry v The Barn jsme si dělali věci po svém, u novinky jsme Dana poprosili, aby se ujal producentských prací. Víc uší rozhodně není na škodu.

Pokud se nepletu, třicet let hrajete bez zastavení, respektive bez nějaké výraznější pauzy… Jaký je váš recept na tak plynulé fungování kapely?
Martin: V případě Tortharry je takový recept strašně jednoduchý. Ne že bychom za tu dobu neřešili spoustu problémů, nedorozumění, třeba i hádek, ale všechno to přebíjí to, že muziku děláme strašně rádi. Nemám na mysli jen samotné muzikanty, ale celý tým Tortharry.

Zažili jste i mizernější chvíle, kdy hrozil až konec Tortharry?
Dan: Samozřejmě. Myslím, že tím si musí projít asi každá kapela na světě. Někdo to ustojí, někoho to posune dál, někdo to zabalí a kapela buď změní sestavu, nebo se rozpadne. Za sebe jsem tento pocit o konci kapely měl, tuším, třikrát. Na druhou stranu o sobě dobře vím, že kapela a život s ní spjatý jsou pro mě vším a že v Tortharry budu až do samotného konce.

Vzpomínáte si i po třiceti letech na váš první koncert?
Martin: Vzpomínám si, že to bylo 12. října 1991 v Náchodě v nějaký větší hale (zřejmě jídelna Rubeny), kde nebylo moc lidí. (úsměv) Hlavní kapelou akce byl Kryptor.

A když se zeptám na dosavadní největší koncertní zážitek, co vám naskočí jako první?
Jirka: Za mě určitě rok 2007, kdy jsem byl v Tortharry teprve pár měsíců. Letěli jsme do Brazílie na tour s Gorgoroth a Belphegor… V tu dobu jsem byl metalový panic, takže mi ty kapely nic neříkaly. (smích) Až po čase jsem si uvědomil, že mé první turné bylo vlastně i tím největším a nejluxusnějším. Rozhodně nemůžu zapomenout na tour se Sepulturou v roce 2012 a následný křest naší desky Follow, o který se postaral Derrick Green, s nímž jsme odehráli speciální koncert. Nemůžu určitě mluvit za zbytek kapely, ale s odstupem času si myslím, že největším zářezem na kose Tortharry je koncert s kapelou Death. Trochu mě mrzí, že mně v tu dobu bylo 11 let. (úsměv)

Stojíte za akcí MetalGate Czech Death Fest, jejíž renomé neustále roste. Jaké jsou ambice do budoucna?
Goro: Dá se říct, že ambice jsou v současnosti zastropované. Už naposledy, tedy v roce 2019, se nám podařilo festival vyprodat. Tuto laťku bychom rádi drželi po mnoho dalších let. Kapacita areálu je omezená, ale nám to vyhovuje. Nemáme ambice růst co do počtu návštěvníků, to chceme udržet v nastavených počtech. Za každou cenu chceme udržet festival v rodinné atmosféře právě pro ty návštěvníky, kterým léta přibývají jako nám a už je unavuje navštěvovat velké festivaly, kde jsou sice mraky skvělé muziky, ale pohoda už se z nich vytrácí. Každopádně máme pár hudebních snů, které bychom rádi u nás viděli, takže v tom je stále co zlepšovat a zdokonalovat.

www.tortharry.com


DALŠÍ ROZHOVORY

Shlédnutí: 466

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *