RockShock

Internetový rockový magazin

The Corona Lantern – Měli jsme potřebu udělat krok k přirozenosti. Zvuk nového alba se opírá o autentičtější výraz

Text: Václav Votruba
Foto: archiv skupiny

THE CORONA LANTERN nechali své fanoušky vyhladovět… Celých pět let trvalo, než se dočkali nové řadové desky. Čekání ale stálo za to. Album Certa Omnibus Hora, které vyšlo na přelomu listopadu a prosince u labelu MetalGate, kapelu zachycuje ve skvělé formě. O působivé novince jsme si povídali se zpěvačkou DANIELOU ‘DAHLIEN‘ NEUMANOVOU.

První, co fanouška při poslechu Certa Omnibus Hora napadne, je, že jste prošli celkem výrazným stylovým vývojem. Deska je rozmanitější, žánrově ne tolik ukotvená… Čím to?
Prostě to vyplynulo ze situace. Mezi debutem a novou deskou je celých pět let, bylo by kontraproduktivní stát na místě a nikam se neposunout. Za tu dobu se obměnilo nejen naše hudební vnímání, ale stejně tak se naše životy stihly ubírat různými směry. V řece uplynulo až moc vody na to, abychom se pořád plácali ve stejném rybníčku, pohyb vpřed je určující síla. Chtěli jsme se rovněž poučit z debutu, kdy nám byla místy vytýkána právě žánrová svázanost bez schopnosti trochu více nahlédnout za roh. Nechali jsme se tedy naplno unášet proudem, který nám ve chvíli skládání protékal myslí a prsty.

Myslíš, že nyní máte možnost oslovit širší posluchačskou základnu? Bylo i cílem otevřít se více potenciálním fanouškům?
Už jsem měla možnost tuhle myšlenku slyšet několikrát, takže na tvé otázce asi něco bude, ale prvotním cílem to rozhodně nebylo. Jen se to přirozeně odráží od našeho širšího posluchačského záběru. Navíc Corona funguje už delší dobu, takže je i tvorba uvolněnější, mírná křečovitost, se kterou jsme se potýkali v počátcích, se vytratila. Uvidíme, co nám to ve finále přinese, zatím jsme stále na úplném počátku, co se propagace nového alba a podobných věcí týče. V budoucnu bychom potenciálním fanouškům rádi představili další klip, tentokrát by se pravděpodobně jednalo o kontrastnější Hours Between Heartbeats. Tento singl by zase mohl zaujmout trochu jiné obecenstvo a dát tím najevo, že je pro nás nyní jednodušší brodit se rozdílnějšími náladami a nabízet širší uchopení naší tvorby.

A když srovnáš texty obou alb? Prošla jsi jako jejich autorka také vývojem?
Nepochybně. I když pro mě stále není jednoduchou záležitostí napsat dobrý text, protože v mém osobním kritickém měřítku jen tak něco neprojde, neboť to chce hodně zrání a koncentrace. Na atmosféru skladby se musím kompletně naladit, tak se mi daří daleko lépe zachytit podstatu toho, co chci sdělit. Přitom při výběru slov jsem na sebe ještě daleko přísnější, chci se posouvat, rozšiřovat své schopnosti a možnosti. Přijde mi, že zde pasuje ještě o dost méně slovních spojení a výrazů než v mé druhé kapele Diligence. Asi to je primárně kvůli tomu, že toto je daleko emotivnější muzika, která se podle mého vnímání dá popsat pouze limitovaným množstvím způsobů. Obsah textů je pro toto album temnější, méně smlouvavý, skladby jsou více vyhrocené, mnohdy hrubší, ale zároveň zde nalezneš hlubší přesah. Jsou i celkově poetičtější.

Zaujala mě vaše hravost s názvy skladeb, které dávají dohromady krátkou báseň… Baví tě pracovat s takovým přesahem?
Tahle sranda napadla našeho kapelníka Igora, to on je autorem této myšlenky. Na mě pak už zůstala složitější část – dát to nějakým způsobem dohromady. Musím přiznat, že to vůbec nebyla jednoduchá záležitost, dlouho jsem se s tím prala a nevěřila jsem, že se nám podaří vytvořit něco, co by nepůsobilo hloupě. Jedna věc je napsat krátkou báseň a rozsekat ji na několik částí, ale věcí druhou je pohlídat si, aby názvy obstály samy o sobě a jejich význam byl ukryt i v textu samotném. Tohle je naše první zkušenost podobného rázu a nemůžu vyloučit, že s další plackou budeme rovněž hledat způsob, jak to celé ještě zvednout, svázat dohromady a vytvořit daleko působivější dílo.

Nálada ve společnosti letos není úplně veselá. Odrazila se nějak při psaní Certa Omnibus Hora?
Řekla bych, že hudebně si ta situace cestu do skladeb zcela jistě našla, asi není možné, že by se nám něco takového při psaní vyhnulo. Celé to ale bylo spíše nenápadné, pod povrchem. Nepracovali jsme s tím plánovaně, ale jak už jsem zmínila na začátku rozhovoru, nechali jsme nálady plynout a použili, co nám přišlo v danou chvíli za vhodné. Pokud budu mluvit o textech, tak tam je to asi patrné daleko více. Kostra jednoho textu je přímo napsána během první karantény, kdy jsem seděla na balkoně… a tíha chvíle, odloučení a samota byla cítit více než ve dnech předcházejících. Jedná se o skladbu Hours Between Heartbeats. Její text spolu s minimalistickou strukturou skladby a vyhroceným vokálem geniálně vystihují danou situaci.

Váš debut Consuming The Tempest měl u žánrových fanoušků velmi pozitivní ohlas. Jak ho dnes hodnotíš?
Je jasné, že nyní bychom k debutu přistoupili trochu jinak, ale to kouzlo je právě v tom, že se vždy snažíš udělat v daný moment to nejlepší. I instrumenty, které máš k dispozici, se postupem času obměňují, vylepšují. Kolektivně jsme tedy s albem Consuming The Tempest určitě spokojení i nyní. Tehdy jsme si ustanovili základy, na kterých nyní můžeme dále stavět a třeba se i odvážit je vyzdobit trochu jiným způsobem. Zvykli jsme si tvořit emotivnější věci a samotný častější proces tvorby vlastně pomáhá tomu, aby se člověk lépe vyjádřil. V neposlední řadě rozdíl z minulých let uslyšíš i ve zvuku, který se nyní opírá o autentičtější výraz, ale zase zabalený v hávu větší masivnosti. Opět to je nějaký krok k přirozenosti, který jsme za tu dobu měli potřebu udělat.

Doomová muzika to na koncertech nemá snadné. Vyhovuje ti hraní na festivalech, kde většinou lidé vyžadují spíše živelnější muziku?
Osobně se ke každému koncertu snažím přistupovat stejně. Možná má v tomto ohledu Corona jistou výhodu, neboť v rámci výstupů nekomunikujeme s publikem, držíme určitý rámec a vyhovuje nám, když nás na těch pár desítek minut obestře jisté tajemno. Zároveň je ale těžké se dostat do atmosféry někde, kde to má svištět celou dobu a na nějaké umíráčky v odpolední čas není většina návštěvníků příliš zvědavá, pokud se tedy nejedná o žánrový festival. Samozřejmě se tu můžeme bavit i o tom, že se k nám hodí tmou zahalená scenerie, ale to není pokaždé tak dobře možné, zvlášť na zmíněných festivalech, kde jsou večerní časy logicky rezervovány pro hvězdnější sestavy. Pokud ale máme okolo sebe tmavé kulisy, kdy se můžeme zahalit do mlhy a sem tam nechat problesknout stroboskop, tak se ostatní smysly a vnímání otupí a větší koncentrace a prožitek zákonitě umocní celé vystoupení. Tyhle výstupy patří mezi ty nejvíce povedené.

Koncertně každopádně příliš aktivní nejste. Vím, že teď se dá těžko plánovat, ale změní nová deska váš přístup k živému hraní?
Určitě bychom chtěli novou desku podpořit i větším množstvím výstupů, než jak je u nás zvykem. Jaká bude realita, je asi skutečně ve hvězdách, nicméně deska je vždycky aktuální pouze omezenou dobu, a tak se v rámci možností snažíme pomalu plnit kalendář, který čítá k tomuto dni zatím čtyři akce. Ale i naše nadšení odprezentovat nové věci naživo je pochopitelně velké a motivující samo o sobě, takže věřím tomu, že vypuštěním alba se k nám ještě nějaké akce dostanou a že budou moci proběhnout.

Zatímco v devadesátkách působilo v republice mnoho doomových kapel, vznikaly kultovní desky, dnes se jedná o žánr na absolutním pokraji zájmu. V posledních letech mi ale přijde, že se situace malinko zlepšuje. Jak to vnímáš ty?
Situaci z devadesátých letech se necítím příliš kompetentní hodnotit, jsem ročník ʼ89, v tomto mi tedy ujel vlak. Vnímám to ale tak, že náš žánr je pořád dost na pokraji dění, není moc lidí, co tuhle muziku aktivně poslouchá, a akcí, které by se dramaturgicky opíraly o čistě podobnou hudbu. Nicméně možná máš pravdu a celé to jde trochu nahoru, ale bohužel to nikdy nebude na stejném levelu jako jiné populární žánry, které jsou lépe stravitelné. Nikdo dnes nemá dostatek času a motivace se nořit do časově náročných skladeb, které sahají třeba až k hranici deseti minut. Tak to prostě je. Nehledě na to, že to je mnohdy emocionálně daleko více drásající záležitost a spolu se zrychlujícím se světem se lidé chtějí převážně bavit, ne nějak filozoficky hloubat nad světem, zkoumat strukturu skladby a hledat v ní příběh, potažmo se probírat vlastními pocity. Jsme tedy rádi za jakoukoliv podporu, která se nám v rámci scény dostane.

www.facebook.com/thecoronalantern

Shlédnutí: 246

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *