RockShock

Internetový rockový magazin

Solar System – Návrat ke kořenům heavy metalu

Text: Jiří Olszar
Foto: archiv skupiny

21. srpna vychází u Slovak Metal Army druhá řadová deska Synchronicita havířovské heavymetalové kapely SOLAR SYSTEM. Během příprav nového materiálu, na jehož zvukové finalizaci se podílel i Roland Grapow, došlo k dalším změnám v sestavě, navíc už brzy spatří světlo světa nový oficiální videoklip a v plánu jsou i nějaké koncerty, takže ideální stav k pořízení rozhovoru. Nejen o nové desce se rozpovídali zpěvák OTO GAJDOŠ a jeden z novějších členů, baskytarista MARTIN ‘MEGOŠ’ VANĚK.

O tom, že chystáte něco nového, jsem slyšel zhruba před dvěma lety. Nakonec se ale nahrávání desky Synchronicita trochu pozdrželo. V čem byl problém?
Oto: Ta zdržení u nás plynula vždycky z toho složení kapely, protože u nás vždycky někdo vydrží půl roku nebo maximálně rok a skončí. A než jakžtakž sehraješ ty staré věci, tak se k těm novým ani nedostaneš. Proto to trvalo tak dlouho, protože pořád jen sehráváš kapelu.

Novou desku jste nahrávali v době, kdy byla sestava opět jiná, než je ta aktuální…
Oto: Na nahrávání se vlastně podílel ‘Megoš’ a já s kytaristou Peťou Štrauchem. A nově nám teď přibyl můj syn Honza, který hraje na bicí, ale na desku ještě bicí nenahrával.

A Martin tedy už nahrával komplet baskytarové party?
Martin: Basové party jsem nahrával doma a poslal je Petrovi, ten to pak doma upravoval a část z toho použil.

Jak jsem se dověděl, ani nahrávání ve studiu se neobešlo bez problémů.
Oto: Nahrávali jsme to v podstatě na několikrát, ale nikdy se to nepovedlo tak, aby se to líbilo Peťovi Štrauchovi, který má se zvukem přece jen větší zkušenosti. Nakonec se to víceméně vše natočilo podomácku u něho doma. Takže to, co se dalo do studia, byly ve finále zbytečně vyhozené peníze.

Něco jste tedy zkusili ve studiu, což se nakonec ale neukázalo jako dobrá volba?
Oto: Jo jo. Ve studiu jsme byli asi dvakrát. Aby to ale nakonec bylo co nejrychleji venku, tak jsme zvolili tu možnost domácího nahrávání, což se nakonec povedlo. Zhruba devadesát procent materiálu jsme nahrávali právě doma.

Mastering už ale proběhl u zkušeného Rolanda Grapowa. Jakým způsobem to probíhalo?
Oto: To probíhalo prakticky internetově. Já mu poslal mix a on to pak poslal zpět už hotové.
Martin: Takhle dělají mastering už prakticky všichni. Tam už u toho nemusíš vlastně sedět. On pošle prostě nějaké verze a ty si pak vybereš, co se ti líbí. Tuším, že to měl komplet celé do týdne hotové.

Jak vás napadla spolupráce s Rolandem?
Oto: Peťa o tom snil už dávno, že by se to u něho mohlo nechat udělat. Přemýšleli jsme i nad jinými studii, ale když jsem se zeptal Rolanda na cenu, tak volba byla jasná.

Co se týče nové desky, respektive muziky a textů, probíhalo to v podobném duchu jako minule – tedy Petr Štrauch muzika a ty, Oto, texty?
Oto: Přesně tak. Peťa dělal komplet celou muziku a texty jsem dělal já, jen s jedním textem mi pomáhal kamarád. On vlastně napsal takovou básničku a já z toho udělal text ke skladbě Kusy křídel.

K nějakému kompletu nové nahrávky patří samozřejmě i vizuální stránka. Kdo se vám o ni postaral?
Oto: O tu se stará Michal Viečorek z Woll Design (např. lyric videa pro Dymytry, Alkehol, Törr, Trautenberk, Komunál, Traktor, GATE Crasher ad., pozn. red.), ale má to docela složité, protože deska vyjde jako digipack, klasické CD i vinyl. K tomu nám ještě udělal lyric video Kepler 186-f a momentálně teď pracuje i na oficiálním videoklipu.

Některé texty mi přijdou jako takové narážky na dnešní dobu.
Oto: No určitě. Jak říkal jeden můj kamarád, měl bych psát více protestsongů, a dva takové tam vyloženě jsou.

A co ostatní, jsou nějak tematicky zaměřené?
Oto: Každá ta skladba je o něčem jiném, některé jsou až takové lyrické básně. Třeba Kusy křídel, to je taková metafora, nebo podobně Do měsíčních hor. Já mám rád, když si lidi sami najdou svůj význam, což je vlastně dost zajímavé, když se pak dovíš z druhé strany, co pro ně ten text znamená.

U představení lyric videa ke skladbě Kepler 186-f jste uvedli, že se jedná o návrat ke kořenům. V jakém smyslu?
Oto: Tak jako návrat ke kořenům heavy metalu. Je to prostě klasický heavy.

Desku vydáváte u Slovak Metal Army. Jak jste se dostali k tomuto labelu?
Oto: No, byl jsem pod vlivem (smích), tak jsem napsal Jurovi Haríňovi a poslal mu skladbu Kusy křídel, kterou jsme měli už hotovou, s tím, jestli by nám to nechtěl vydat. Jemu se to líbilo, a bylo to. Zvláštní je, že i když už jsme v kontaktu docela dlouho, ještě jsme se osobně nepotkali. (smích)
Martin: Myslím si, že je dobré, že jsme v dnešní době sehnali nějakého vydavatele, který o to má zájem. Navíc SMA vydávají hodně kapel, takže jejich jméno má už v hudebním světě nějaký zvuk a není to nějaký bezvýznamný vydavatel.

Deska bude k mání jen u vydavatele?
Oto: My si to budeme samozřejmě prodávat taky. Tak jako každá kapela má svůj e-shop, podobně to bude i u nás. SMA budou samozřejmě desku taky prodávat a distribuovat. U LP je důležité zmínit, že se bude jednat o limitovanou edici 100 kusů.
Martin: Konečně budu mít po třiceti letech vlastní LP. (smích)

Bude nahrávka k dispozici i na streamovacích službách?
Oto: Určitě. Měla by být, nebo bude v nejbližších dnech třeba na Spotify.

Jak vy sami se díváte všeobecně na fyzické nosiče?
Oto: Některé kapely dneska říkají, že fyzické nosiče jsou mrtvá média. Tím si ale nejsem tak jistý. Když si vedle sebe posadíš dvě kapely a ta jedna bude mít nahrávku fyzicky a druhá řekne, že mají vše na internetu, tak bohužel. Fyzický nosič je určitá vizitka, kterou ta kapela prostě musí mít v ruce, a ne že jsme jen na Spotify a podobně.

Je v silách vydavatele vám zajistit i nějaké koncerty?
Oto: No tak bavili jsme se o něčem, že by se něco malého udělalo jakoby pod nimi a první koncert by měl být 12. 12. v Ružomberku. Letos máme tedy zatím v plánu dva koncerty se zajímavými daty. (smích) 12. 12. tedy Ružomberok a 10. 10. Zbytiny v jižních Čechách. Uvidíme, jak konkrétně se ta spolupráce vyvine. Juro je velký nadšenec, ale zas tak moc toho samozřejmě nečekáme.

Na obou akcích dojde i ke křtu nové desky?
Oto: V Ružomberku určitě ne, ale ve Zbytinách to máme v plánu. Ještě ale uvažujeme nad koncertem v domácím Havířově, kde by měl být rovněž křest. Stylové by to bylo 11. 11., ale jak koukám do kalendáře, tak to vychází na středu, takže to neklapne.
Martin: V těch Zbytinách jsme hráli už loni. Byl to takový benefiční koncert na podporu jednoho postiženého kluka. Byla to dost dobrá akce, přišlo hodně lidí a vybralo se celkem kolem 230 000 Kč.

Na charitativních akcích hrajete často?
Oto: V těch Zbytinách to bylo vlastně poprvé. Ale podobným akcím se určitě nebráníme, protože rádi pomůžeme. Záleží jen na tom, co by to byla za akce a jak bychom to časově zvládli. Ale je třeba pomáhat a právě ve Zbytinách jsme viděli, že to má význam.

Už jste něco naznačili o připravovaném klipu. Můžete k němu prozradit něco víc?
Oto: Jak už jsem říkal, klip ke skladbě Kusy křídel nám dělá Michal Viečorek z Woll Design a v nejbližších dnech bude venku. Kameru má na svědomí náš kamarád Radek Lyčka. Točili jsme jej v Karviné na opuštěném hřbitově v šachetní oblasti. Je takový zarostlý a jsou tam propadlé hroby, takže ideální místo pro natáčení. (smích) A protože je to text o andělovi, tak ho tam samozřejmě máme. Role dítěte se pak zhostila dcera našeho kytaristy. Prostě malá herečka. (smích)
Martin: Ona je to vlastně třetí verze klipu. (smích) Kusy křídel byla první skladba, kterou jsme zkusili nahrát v ostravském studiu Mroš, abychom slyšeli, jak by to mohlo znít, s tím, že na ni natočíme klip. Začátkem roku jsme něco natočili přímo ve zkušebně a byli z toho nadšení. Po týdnu jsme ale zjistili, že ten výsledek je o ničem. Za měsíc jsme tedy točili znovu v jiné místnosti a opět byli nadšení. Ale s odstupem času jsme zjistili, že to zase není ono, že je to takové amatérské. (smích) Covid pak zrušil další plány, až jsme se tedy nakonec domluvili s Michalem. Poslal nám nějaký scénář a na jeho základě jsme pak natočili finální verzi.

Uvažujete nad nějakým dalším klipem?
Martin: Tak uvažovali jsme nad tím, ale to uvidíme až časem.
Oto: Zatím spíš asi ne. Musíme se totiž taky vejít do toho, jak má Honza čas, protože ještě bubnuje v Postcards From Arkham a tam plánují na podzim nějakou tour.

Letos zároveň slavíte deset let existence. Spojíte oslavu se samotnými křty?
Oto: Jasně, to nějak vymyslíme. Ono to vlastně v tom listopadu bude deset let, a to bychom chtěli udělat právě v Havířově.

Pro dnešní dobu asi klasická otázka. Jak se vás dotkla situace kolem koronaviru?
Oto: Nás se to dotklo hlavně tím, že jsme si nezahráli na Masters Of Rock, ale snad to vyjde příští rok. Jinak jsme ale hraní moc neplánovali, protože jsme chtěli veškerý čas vložit do přípravy nového materiálu. Pro nás byl vlastně Covid de facto dobrý, protože jsme na to měli fakt čas a Peťa na tom mohl taky makat, protože nemusel chodit do práce. (smích)
Martin: Fakt bylo dobré, že měl na to dostatek času, stejně tak jako my. Museli jsme hlavně vyřešit zpěvy, protože byly natočeny jinde a nebyly moc dobré. Musely se proto natočit znovu.

A když to nebudeme brát z hudebního hlediska, co si o koronavirové ‘pandemii’ myslíte?
Oto: Je to pičovina. (smích)
Martin: Mě už to ani nebaví pořád dokola sledovat. Ze začátku o tom samozřejmě nikdo nic moc nevěděl, tak to bylo takové zvláštní, ale teď, když člověk vidí, že se až tak nic moc neděje, tak už mi to fakt leze krkem. (smích)

Bavili jsme se o nové sestavě. Té by možná slušelo ještě nějaké doplnění. Co takhle druhá kytara, kterou jste naživo občas zkoušeli?
Oto: Druhou kytaru jsme vždycky chtěli, ale nenašel se nikdo, kdo by to byl schopný nějak zvládnout, a to i z časového hlediska. Prostě nikdo nemá čas a my jsme zkrátka staří a najít si někoho v takovém věkovém rozmezí, kdo má čas, je složité. Našli jsme sice jednoho mladého kluka, ten má dokonce aparát na zkušebně, ale myslím, že jsme ho už asi tři čtvrtě roku neviděli. (smích) Ale my sami máme vlastně problém se sejít, protože pořád něco máme.
Martin: Myslím si, že druhá kytara by byla dobrá, ale chtělo by to prostě týpka, který to bude mít nacvičené, ale když někoho musíš učit muziku tón po tónu, to je samozřejmě zbytečné zdržování.

Podobný problém máte vlastně i s klávesami. Jak je budete řešit naživo?
Oto: Tak to budeme momentálně řešit jen samplama.
Martin: Sehnali jsme teď klávesáka, je to sice jen krabička, ale zase to má na druhou stranu výhodu, že to nepije a nezabírá to místo v autě. (smích)

Z původní sestavy už zůstal vlastně jen kytarista Peťa a ty, Oto. Vzpomeneš si, kolik muzikantů během let kapelou prošlo?
Oto: To nejde, ale lituji toho, že jsem si to nepsal, protože by to bylo hodně zajímavé číslo. Ty vole, to mohlo být tak devět bubeníků, asi dvanáct baskytaristů, takových šest klávesáků a možná čtyři kluci, co to zkoušeli na druhou kytaru.

Pokud by se k tomuto rozhovoru dostal třeba nějaký klávesák a projevil by zájem, brali byste jej?
Oto: Ty jsi záludný, vole. (smích) Kdyby přišel někdo, kdo by byl fakt dobrý a zapadl by do kapely, tak určitě.

Manažera vlastně taky nemáte. Můžou se případní zájemci o tento post rovněž hlásit?
Oto: Určitě můžou. A ty bys nám nechtěl dělat manažera?

Já určitě ne. Už mi to bylo kdysi od jednoho zde přísedícího nabízeno. (smích)
Oto: Ale úplně moc to s tím manažerováním nechceme hrotit. Manažer by nás nutil do hraní. (smích) Všichni máme své další povinnosti a hraní máme vlastně jako koníčka, takže hraní někde každý víkend ani moc nepřichází v úvahu.
Martin: Mě by to asi nebavilo, každý týden někde hrát.
Oto: Ale kdybychom hráli každý koncert aspoň za padesát tisíc, tak by nás to asi bavilo. (smích) Spíš preferujeme to, aby to byla nějaká dobrá akce, a ne hrát za každou cenu v každé prdeli, ať už si o tom myslí každý, co chce.

www.facebook.com/Solar-System-Band-142554642458138

Shlédnutí: 5

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *