RockShock

Internetový rockový magazin

Porta Inferi a Helpness rozdováděli poloprázdnou halu v Trojhalí Karolina

1. srpna 2020, Ostrava, Trojhalí Karolina

Text: Jiří Olszar
Foto: Jiří Olszar

Bo kultura jede je název letos vzniklého projektu, který má po koronavirové krizi pomoci znovu nakopnout kulturní dění v Ostravě, a to pořádáním pravidelných živých show. Tentokrát se do Trojhalí Karolina vydaly skupiny Porta Inferi a Helpness, ale protože se pravidla ohledně pořádání akcí opět zpřísnila, byl koncert nakonec vyhlášen jen pro osmdesát návštěvníků.

Paradoxní ovšem bylo, že ani tento počet se nakonec nevyčerpal a v hale s kapacitou pro 4800 osob se nakonec ‘tísnilo’ nějakých 60 metalových srdcařů. Samozřejmostí byl vstup povolený pouze s rouškou a k podivu všech se zde ani nečepovalo pivo. K dispozici bylo pouze víno a nealko v malém venkovním stánku a naštěstí aspoň pivo v plechu ve vedlejší hale. Vyhlídky tedy nevypadaly nic moc, což se ale krátce po odstartování setu opavsko-píšťských HELPNESS změnilo. Tahle zkušená, dá se říci legenda to táhne už rovných 25 let a může se kromě pěti vydaných alb a jednoho EP pyšnit společnými koncerty s Alicem Cooperem nebo vystoupeními na Basinfirefestu, Masters Of Rock, Metalmanii (spolu s Megadeth, Overkill ad.) nebo Štěrkovně Open Music. A o svých bohatých zkušenostech nemusela v Trojhalí rozhodně nikoho přesvědčovat. Bylo to patrné z každého zahraného tónu, úderu bicích i neurvalého vokálu frontmana Pavla Hericha.

Hned z kraje přišla na řadu kromě starších ověřených fláků i letošní novinka Rovnováha, která je neobvykle česky otextována a podle Pavla Hericha jsou pozitivní reakce fanoušků na ni tak 50 na 50. A podobně to dopadlo i u ostravských, respektive tedy zde přítomných fans, protože těch ostravských dorazilo opravdu jen pár. Dokonce jsme se v tomhle názoru rozcházeli i v našem redakčním týmu (přítomen byl i kolega Martin Vaněk). Starší kousky už zafungovaly ale zcela přesvědčivě, takže pro ten den příznačná The Sun (slunce se skutečně pěkně opíralo do střechy haly) opět všechny vrátila do dob, kdy ještě neřádil ‘koronapičus’, jak vtipně poznamenal frontman, a vše bylo tak nějak v pořádku. V pořádku ale ten den bylo i to, že se lidi skvěle bavili a kapela byla vděčná za každou, byť trochu skromnější odezvu. A aby se jim Helpness nějak hezky odměnili, naservírovali třeba šálek dobré brazilské kávy v podobě kultovní Territory. V závěru pak došlo na klasickou vypalovačku Last Time či atmosféričtější Dreams. A protože si to publikum opravdu zasloužilo, dostalo ještě navrch pěkně drsný thrashový přídavek Ghetto. Při loučení byla vidět maximální spokojenost na obou frontách.

Přestávky všichni rychle využili k přeběhnutí do vedlejší haly na ‘plechové’ pivko (během koncertu Helpness se snad nikdo neodvážil zmizet z místa činu), aby byli včas zpátky na značkách. A ty tam opravdu na zemi byly, kvůli dvoumetrovým odstupům. I PORTA INFERI už byla na značkách, za zády s velkou novou plachtou, která se ale na vskutku obřím pódiu až tak velká nezdála, což při pohledu z publika potvrdil i kytarista Mirek Andrássy. Pódium i aparatura byly vskutku špičkové a zvuk, který se linul z pódia, byl opravdu velice kvalitní. Zpěvák Radim Korbel hned v úvodu pochválil všechny přítomné, že se toho nebáli a že prostě uvažují správně a přišli si užít pořádný metal. V tu chvíli bylo vážně všem jedno, jestli z toho vyvázneme mrtví, nebo živí (Dead Or Alive). S uvedením další novinkové skladby Lost In Memories doplnil Mirek Andrássy (a doporučil i parlamentu), že koronu ve vzduchu spolehlivě zabije metal. Jednoduše řečeno – hodně metalu, málo sraček.

A metalu bylo ten podvečer opravdu hodně. Loňská deska Alive se mimořádně povedla, ale došlo samozřejmě i na dřívější tvorbu. Lights Of Andromeda připomněla nejen minulou desku Out Of The Difference, ale při vzpomínce na její videoklipovou podobu si člověk v tu chvíli uvědomil, že kapela má asi zase v plánu nějaký výtvor s pohyblivými obrázky. Koncert byl snímán několika kamerami, tak uvidíme, co z toho vzejde. Nejen v téhle skladbě potvrdil frontman Radim Korbel, jak skvělý je to zpěvák a jak do kapely bezvadně zapadl. V začátcích, kdy do Porty Inferi nastoupil, nebyly jeho výkony totiž úplně stoprocentní. Na Alive byl už ale skvělý, i když ve studiu se dá leccos ‘přicukrovat’. Teď naživo však ukázal, že tohle je vokalista, který se k téhle proti minulosti značně přitvrzené muzice bezvadně hodí. Naprosto skvěle si počínal jak ve výškách, tak i při brutálním growlingu. Od svého příchodu prostě neskutečně vyzrál, s přehledem zvládá i původní repertoár a stal se tím správným tahounem kapely, protože i komunikace s publikem zde dobře funguje.

Muzika Porty Inferi není postavena jen na drsných úderných riffech a přesně tepající rytmice, ale i na poměrně chytlavých refrénech, kde se nezřídka objevují i sbory. A ty kapela zvládla i naživo bez problémů. Hodně dobře si v tomto směru počínal baskytarista Jarda Dobrota, který občas přispěl i slušnými sólovými vsuvkami. Třetím velmi dobrým ‘sboristou’ pak byl kytarista Mirek Andrássy. Druhý kytarista Honza Noga se sice vokálně příliš nezapojoval, ale když mu zpěvák vrazil během sklady Day By Day mikrofon přímo do úst, musel taky něco ‘zabékat’, a nešlo mu to vůbec špatně. Ještě sice chybělo pár kousků ze setlistu k odehrání, jenže kapela chtěla slyšet před hitovkou Beautiful Morning obligátní „ještě jednu”, ale Mirek Andrássy přes ‘žvýkačky’ v uších (in-ear odposlechy) jakože reakci neslyšel. Skromný ‘dav’ se ale nenechal zahanbit a druhá odezva byla patřičně úderná. Člověk si v tu chvíli vůbec nepřipadal tak osamělý v tom obřím prostoru a kapela vracela tu energii zpět takovým způsobem, jako by hrála pro zcela zaplněnou halu. Totéž ale platilo i v případě Helpness, i když u Porty Infery byli fanoušci přece jen už více rozjetí a nebylo je třeba ani moc pobízet k tleskání do rytmu. V závěru pak ještě došlo na novější věci. Nejprve to byla ‘okřídlená’ Butterfly Effect, na níž navázala zbrusu nová věc Svobodná cela. Podobně jako Helpness také zaexperimentovali s češtinou, a tady to nedopadlo vůbec špatně. Hudebně sice odlehčenější záležitost, ale textově naprosto přesně ušité pro dnešní dobu… Jak lehce se dá zlomit svoboda a ovládnout mysl váhajících, nejen v souvislosti s koronavirem.

Na přídavek se ani nemuselo čekat, a jak Mirek Andrássy vtipně poznamenal, stejně by jej zahráli, i kdyby jej nikdo nechtěl. Nikdo takový se zde ale nenašel, takže skvělá industriálně laděná Digital World udělala téměř závěrečnou tečku za tímto po všech stránkách povedeným vystoupením. Jenže fanoušci se natolik rozdováděli, že kapela musela nakonec skutečně regulérně přidat. A byla to strašidelná Fear z prvního alba Another World, která už definitivně zakončila tuhle vydařenou show v podání Helpness a Porty Inferi. I navzdory všem omezením si to všichni totiž parádně užili. Ti co nedorazili, nebo se snad dokonce báli, mohli jen litovat. Bát se ale opravdu nebylo čeho. Jak už bylo výše uvedeno, kde je hodně metalu, je málo sraček, a to nejen těch virových.

Shlédnutí: 2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *