RockShock

Internetový rockový magazin

Nightwish – Human. :||: Nature.

NIGHTWISH – Human. :||: Nature.
Nuclear Blast / 50:33 + 30:58

V době koronové jsem měl trochu více času i na muziku, a tak brouzdáním po internetu jsem narazil na novou desku Nightwish. Představovat Nightwish snad ani není zapotřebí, tak jen telegraficky: kapela vznikla v roce 1996 a zejména druhým albem Oceanborn a následujícím Wishmaster si pomalu prošlapávala cestičku mezi hudební elitu svého stylu, založeném na silných melodiích a ženském zpěvu, až vyrostla v kapelu extraligového formátu.

Na letošní rok si po pěti letech od předcházejícího alba připravili 2CD Human. :||: Nature. Dalo by se říct, že novinkové album obsahuje poměrně velkou porci muziky, při bližším pohledu se ale vlastně jedná o 1CD klasické tvorby, na druhém CD se pak spíše jedná o atmosférickou kulisu s fragmenty prvního CD a celou kapelu tady neuslyšíte. Co mě na první poslech zaujalo, jsou bicí. Ty jsou hrané celkem jednoduše, přitom, když se na ně zaměříte, uslyšíte parádní breaky a takové ty bubenické parádičky, namátkou třeba konec druhé skladby Noise. Je to marné, Kai Hahto, na nahrávce nováček (v kapele jinak zaskakuje už nějaký ten pátek), obsluhuje své party znamenitě a s přehledem.

Další, co mě překvapilo, je téměř absence kytarových sól. Kytara jede hutné spodky s občasnou vyhrávkou a spolu s hezky nazvučenou baskytarou celou nahrávku patřičně přitvrzují. Feeling a atmosféru jednotlivým skladbám udávají klávesy. A není divu, Holopainen je zde podepsán jako autor a producent. Hrají téměř po celou dobu, někdy si ve vyhrávce zasoupeří s dudami a dalšími píšťalami, na které hraje Troy Donockley, další ‘skoro nováček’ v kapele, který občas přidá i svůj hlas. Co říct k hlasu hlavní zpěvačky Floor? Že umí zpívat, je jasné, to by asi v Nightwish nebyla.

Podle mě by si ale zasloužila víc prostoru na nahrávce. Z devíti skladeb plnohodnotně odzpívaných cca 7, a to ještě s přimhouřením oka, se mi zdá málo. Když však na ni přijde řada (samozřejmě až po klávesách), pořádně to rozjede – viz songy Noise nebo Harvest –, někdy přijde i na operní zpěv (skladba Shoemaker), někdy procítěné zpívání jako například v Procession. V poslední Endlessness provětrá hlasivky i Marco Hietala. Poměrně nevýrazně na mě působí skladba Howʼs The Heart?, tady si vybrala kapela slabší chvilku.

Nová nahrávka Nightwish mě fakt baví, i když nejsem příznivcem tohoto stylu. Co na tom, že občas vyskočí motiv, který jste u nich už slyšeli někdy v minulosti. Co na tom, že to celé působí trochu, jak bych řekl, namistrovaně, pompézně, bombasticky; no a co. Jako celek to na mě působí. Určitě doporučuji poslechnout i druhé CD, aspoň jednou jako já, když už ho mám ve své sbírce. Jestli jsou zároveň všemožně bráni ve své rodné zemi jako její hudební klenot, má to tak prostě být. Kvalita tam určitě je. Stačí srovnat s tím, co se hraje u nás v rádiích, jaké hrůzy jsou podporovány…

minimum 1, maximum 5 Martin Vaněk

www.nightwish.com

Shlédnutí: 4

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *