RockShock

Internetový rockový magazin

The Marcus King Band v hamburském klubu MOJO

8. března 2020, Německo, Hamburk, klub MOJO

Text: Luboš Hnát
Foto: Petra Macháčková

Americký zpěvák a kytarista Marcus King je vycházející bluesovou hvězdou. Se svou kapelou The Marcus King Band letos vydal desku El Dorado, kterou propaguje na stejnojmenném turné. Protože ani jedna zastávka nebyla naplánována v Česku, byla jediná možnost zajet do sousedního Německa. Proto jsem se vypravil do Hamburku, kde King se svým bandem vystoupil v klubu MOJO. Než se dostanu k samotnému popisu koncertu, nedá mi, abych se několika větami nezmínil o jeho dějišti. Kdybyste ho totiž jako my hledali ve dne, nic byste nenašli: klub MOJO je skryt pod chodníkem, na kterém je pouze jeho logo. Krátce před vystoupením se zvednou dvě betonové desky, které odhalí schodiště vedoucí do dějiště koncertu. Ale pojďme k samotné muzice.

Role předskokana se v Hamburku zhostil mladý americký písničkář s ‘akademickou’ vizáží SAMMY BRUE, který mezi svými vzory uvádí například Boba Dylana, Johnnyho Cashe, Amose Leeho a další. Ve svém asi půlhodinovém setu zahrál osm autorských písní, které připravuje na svou druhou desku. Nejvýraznější z nich byly úvodní Gravity a závěrečná Crash Test Kid. Zpěvák a kytarista na sebe upoutal zajímavým hlasem, avšak odradil až příliš afektovaným vystupováním. Přesto umělec sklízel solidní potlesk. Nicméně bylo znát, že všichni se těší na hlavní hvězdu večera.

Než na pódium přišel Marcus King a jeho THE MARCUS KING BAND, muselo si publikum počkat do zhruba jedenadvacáté hodiny. Pak už se, stejně jako na albu El Dorado, klubem rozezněla skladba Turn It Up. Zhruba do třetí písničky Beautiful Stranger připomínal zvuk velkou kouli, která se naštěstí od následující How Long začala postupně rozpadat. Marcus hned od začátku dokazoval, že je nejen brilantním kytaristou, ale také zpěvákem se zajímavým hlasem. Jeho slabinou byla komunikace s publikem, ale v záplavě skvělé muziky se dal tenhle drobný nedostatek lehce přehlédnout. Na setlistu se zabydlelo také několik coververzí, mezi nimi například Never In My Life od Mountain, Hot ʼLanta od The Allman Brothers Band nebo Down By The River od Neila Younga, která zazněla v přídavku a zpěvák si na ni pozval na pódium svého předskokana Sammyho Bruea.

Z pomalejších kousků určitě stojí za vypíchnutí Love Song a Sweet Mariona. Obecenstvo potěšila i countryově znějící Too Much Whiskey. Na závěr základní části koncertu si kapela přichystala jazzrockovou No Pain At All. Přídavek obstaraly tři písně. Kromě již zmíněné Down By The River to byla ještě Rita Is Gone z eponymní desky, která vyšla v roce 2016. A jako úplně poslední zazněla vypalovačka The Well, opět z novinky El Dorado.

Shlédnutí: 3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *